Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

povídky

Věnování

8. dubna 2010 v 14:11 | sussanah
Znala jsem tě od vidění. Docela sympaťák, to musím uznat. Ale pořád tu byly moje spolužačky. Krásnější a chytřejší, nežli já. Trpěla jsem. Tiše. Nakonec, jeden si zvykne. Ale já mám jeden zvyk. Možná zlozvyk. Když jsem nejistá, tak mluvím. A je to přímá úměra.

Až se ti jednou bude zdát...

1. dubna 2010 v 11:27 | sussanah
Až se ti jednou bude zdát, že ti někdo upíjí z flašky nebo z hrnku. Že ti někdo pohnul plyšákem. Že ti někdo tahá za vlasy, ale jen tak lehce, aby tě to nebolelo. Že ti někdo odhrnul záclonu...
Zkus zhasnout a chvíli tiše sedět.

Petr, Liščí noha - intermezzo

1. dubna 2010 v 10:25 | sussanah

To abych nezapomněla... =)

Buď statečným rytířem

19. března 2010 v 11:02 | sussanah
Byl jednou jeden malý chlapec. A ten chlapec se ze všeho nejvíc chtěl stát rytířem. Tatínek mu řekl, že každý správný rytíř musí být čestný, silný a statečný. A samozřejmě každý rytíř musí mít dámu svého srdce, pro kterou by třeba zabil draka.
Malý chlapec věděl o drakovi pod postelí, kterého je třeba zničit. A taky věděl o jedné krásné princezně, která právě teď pomáhala mamince kropit prádlo. Rozhodl se tedy, že je čas konat. Oblékl si své nejlepší brnění, osedlal koně a vyrazil na draka...

Povídky na pokračování

8. března 2010 v 11:51 | sussanah
Rozcestník pro povídky na pokračování



Klíč

6. března 2010 v 10:02 | sussanah
Sedím na starých městských hradbách. Pohrávám si s klíči a představuju si. Jaké by to bylo, vzít jeden z nich. Ten nejdelší a nejostřejší. Vzít ho do ruky a procházet se po ulici. Prohlížet si auta a zastavit se u toho nejhezčího. Nejčistšího. Nejnablýskanějšího. Zastavit se a v ruce si hřát ten dlouhý, ostrý klíč. A bez ohledu na to, jestli se někdo dívá, protáhnout se těsně kolem toho úžasného auta...

Najednou si na klíči všimnu nějakého lesklého modrého úlomku.

O tři ulice a pět minut dál.

"Doprdele moje nový béemvéčko!"

Ztracený...

5. března 2010 v 14:51 | sussanah
Když jsme včera večer přicházeli na trénink, bylo mi divné, že nás nevítá světlo u dveří. Stejně tak světlo v chodbě zůstalo k našemu příchodu laxní. Divné... Ovšem jakmile jsme spatřili svíčku podivně se vznášející ze schodů, bylo nám vše jasné. Nejde proud. Ale proč? Všude jinde se svítí.
V tělocvičně vzdali veškeré pokusy o trénování a seděli v rožku kolem svíčky. Povídali si.
Na otázku, co že se stalo s proudem, jsme dostali nečekanou odpověď. Nejdřív spousta smíchu, pak naprosto nenápadné pohledy na jednoho člena kruhu a nakonec nějaké zmínky o elektrické rodeo flašce, vibrační mikrovlnce a hvězdné bráně z toustovače. Odpověď dotyčného viníka byla odzbrojující:

"Já jsem ho ztratil..."

Následoval výbuch smíchu a další spekulace, co se stalo a debata, proč to není opravený, když se to podle všeho stalo už den předem. Ale když to tak vezmu, ani nevím, co se tam vlastně doopravdy stalo a proč jsme místo upoceného šermu měli černou hodinku v jediném koutě tělocvičny, kde to netěsní a kde nám všem promrzli zadky...

Happy end?

27. února 2010 v 22:19 | sussanah
Nová povídka =) Kdo si všimnul, že původně měla dva díly, má pravdu, ale rozhodla jsem se hodit to do jednoho článku, protože na dvakrát je to moc krátký... =)

Láska si nevybírá...

24. února 2010 v 10:32 | sussanah
Tak... Jednou jsem měla takovej tvořivej záchvat a ač poezie není zrovna moje silná stránka, zkusila jsem to... Je to spíš písnička, než básnička a já nevím, jak vám zprostředkovat tu melodii, kterou jsem k tomu vymyslela, ale snad se bez ní obejdete =)
Budu ráda, když mi do komentů napíšete svůj názor, ale samozřejmě urážky a sprosťárny smažu!

Úskalí čínských restaurací...

10. února 2010 v 22:27 | sussanah
Stalo se to jednoho dne... Víckrát k tomu prostě už nedojde!

Petr, Liščí noha - 2.

16. ledna 2010 v 21:17 | sussanah
Kapitolky téhle povídky jsou trochu kratší, než u mě bývá zvykem. Ale je to tím, že ji mám v hlavě už moc dlouho. A pořád nejsem spokojená s tím, jak to ze mě nechce ven...! Doufám, že to donutím vylézt, když na tom budu usilovně a soustavně pracovat =) Budu ráda za konstruktivní komentáře.
PS: upravila jsem i první kapitolu, protože se mi moc nepozdávala, tak si ji kdyžtak ještě jednou přelétněte ;)

Petr, Liščí noha - 1.

9. ledna 2010 v 22:37 | sussanah
Vždycky jsem milovala knihy. A celý život jsem si přála přijít do knihkupectví a na stojanu, kam se dávají novinky, vidět svou vlastní knihu... Nikdy jsem ale neměla dobrej nápad. Co si pamatuju, vždycky jsem s sebou nosila propisku a blok, a zapisovala každou myšlenku, která šla kolem. Ale vždycky to byly jen kratší povídky. Musím říct, že některé byly opravdu dobré. Ale víc nic.
Proto jsem, s odstupem času, vděčná za to, co se mi přihodilo. I když tu svou knihu stejně nikdy na tom stojanu neuvidím... Vy ji ale právě držíte v ruce, takže se můj sen částěčně splnil!

Moje poprvé!

4. ledna 2010 v 23:00 | sussanah
Kdysi, ještě ne gymplu, jsme měli jednoho neuvěřitelného profesora. Přednášel češtinu a kromě povinnýcho hodin jsem k němu chodila ještě na volitelnou literaturu a volitelné řečnictví. Nebo tak nějak se to jmenovalo =)
 
 

Reklama