Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Od května do září

12. září 2016 v 12:32 | sussanah |  deníček
aneb kde jsem byla celou tu dobu?

Tak nějak všude a nikde zároveň. Dlouho jsem se přemlouvala k tomu, abych pokračovala v původním záměru a napsala každý měsíc článek o tom, co se mi přihodilo. K tomu nějaké fotky, výhledy do budoucna. Ale v květnu se všechno tak nějak... posralo.



Květen
Ten jsem prožila po doktorech. Nejdřív předoperační vyšetření, pak samotná operace. Vyšetření jsem absolvovala v Hradci (těch ampulek s krví co mi brali!) a operaci pak v Ústavu péče o matku a dítě v Praze 4 - Podolí. Byli tam fakt skvělí. Kam se hrabe Arleta, to se nedá srovnávat. Péči jsem měla pořád, když jsem něco potřebovala, stačilo říct. Kapačku na balkoně, druhou deku.
Ve středu jsem nastoupila v poledne, to jsem taky naposledy jedla, pít jsem mohla až do půlnoci. Jestli jsem si vzala prášek na spaní, to si už nepamatuju, ale tipla bych, že pro jistotu ano. Ráno jsem si pak navlíkla kompresní punčochy (děs největší!), vzala jsem si prášek oblbovák a jelo se.

Ze sálu si pamatuju jen krátkej rozhovor:
"Ale máte tady zimu!"
"No to víte, klimatizace, teď vám tam natlačim tu uspávací látku, jak jsme o tom mluvili, bude to trochu tlačit."
"Jasně, jo, už je tam."
A konec =D

Šla jsem tam jako první ráno kolem osmý. Vzbudila jsem se na JIPce po skoro čtyřhodinový operaci. Nic mě nebolelo, jen mě trochu tahalo břicho, ale tak to je docela pochopitelný. Čtyři jizvy, napravo trochu větší. Jo a musela jsem kvůli tomu vytáhnout piercing z pupíku! To byla trága...

Původně jsem měla jet domů už v sobotu, ale zvýšila se mi teplota a nějaký posraný zánětlivý markry, takže jsem tam byla až do další středy. Rvali do mě antibiotika (kanylou, kterou jsem si v půlce musela nechat přepíchnout, protože už to děsně bolelo, nakonec mi ji dali na hřbet ruky a ještě teď, po čtyřech měsících mě to bolí... ne moc, ale bolí), píchali mi do pupíku nějakou protisrážlivou látku a brali mi krev. Obě ruce jsem měla fialové a pupík taky. Jizvy se mi hojily krásně. Spočítala jsem, že do mě za těch sedm dní, co jsem tam byla, udělali 19 děr. Operační a injekční. Docela slušný skore.

Operace dopadla dobře. Vyndali mi kromě jednoho ložiska všechna a oba vaječníky mám v pořádku. Možná maj trochu agorafobii z toho prostoru, co tam teď maj, ale oni si zase zvyknou.

Víte, co bylo nejhorší? Že od neděle už mi bylo dobře, ale markry jsem měla furt vysoko, tak jsem nesměla domů, a cpali mi na pokoj ambulantní pacientky!!! Jako dobrý, na noc sama, ale přes den poslouchat "Co já tu budu dělat, pustěj mě AŽ ve tři!" Krávy pitomý bez kouska sociálního cítění. Co jsem tam asi tak měla dělat já?!

No nic. Ve středu si pro mě přijel P. a jeli jsme domů. V Ikee jsme si dali švédské koule a bylo mi zase dobře. Teda. Dobře... Pohyb byl samozřejmě omezený, ale už mě aspoň nebolelo pod klíčníma kostma od toho uspávacího plynu, to bylo docela dost strašný. Ani jsem se vlastně nezmínila, že jsem poblila JIPku =D Při první procházce k vyčištění zubů. Ale jak se mi pak ulevilo =) Stane se...

Doma jsem zavoala babičce, že jsem doma a že jdu spát. Řekla mi: "Já jsem tak ráda, že jsi doma, že ani nevim, co ti mám říct!" Řekla jsem, že to nevadí, že se přece uvidíme. No. Už jsme se neviděli...

Čtyři měsíce, pohřeb máme za sebou, ale stejně mám na krajíčku, když to píšu. Není fér, když si jen tak umře někdo, kdo vám tvrdí, že ho ve stovce budete muset odstřelit, aby vám neubíral kyslík. Prostě to není fér.

Zbytek května je takovej zamlženej. V pátek jsem jezdila na kontroly a pak na znakovku a po ní domů. Sestřička u obvoďáka mi vrátila zpátky piercing. Do práce jsem se v květnu už nevrátila.

Červen
Myslím, že do práce jsem nastoupila až druhý týden v červnu, ale vlastně si nejsem jistá. Byla jsem dost unavená. A pak mi kolegyně řekla, že je těhotná. A od té doby se to z každý strany valí jak pandemie. Každej je těhotnej nebo už s vyprdnutym harantem, jak ty mě serou. Jasně, každej má právo vidět svoje dítě jako středobod vesmíru, ale víte co? Můj středobod je prostě jinde, tak si ten svůj laskavě obkružujte sami.

Došila jsem poslední kusy do svatebních kostýmů. Ale kravaty budu muset trénovat. Sice jsem ji podložila vlizelínem a sešila ručně, ale stejně mi spodek ujel. Ještěže měl P. vestičku =D

Stavili jsme se na úřadě vyzkoušet CD a dochystávali jsme poslední věci. Jako tu úplně poslední věc jsme ještě koupili zahradní stan, protože počasí se netvářilo vůbec přívětivě. Já jsem sice byla přesvědčená o tom, že to není potřeba, že prostě bude hezky, ale nakonec jsem změkla a objednali jsme ho.

Napsala jsem článek do knihovního bulletinu a objevila jsem, že v Hradci od září otvírají novej obor na VOŠ, Tlumočnictví znakového jazyka. Takže jsem hned začala řešit přihlášku - životopis, motivační dopis, ověřená kopie maturitního vysvědčení, průkazová fotka (bože to tak nesnášim!). A přihlásila jsem se do SVK a napůjčovala jsem si kvanta knížek, které byly jako doporučená četba k přijímačkám. No vzala jsem to z gruntu.

A posledního června už jsem měla zase volno =D

Červenec
Jo, musím uznat, že bylo hloupé nechat nákup kytky na poslední chvíli =D Ale nějak jsem byla přesvědčená, že to přece nemůže být problém. No byl no. Vybrala jsem si v Jopě jednu nádhernou. Sušenou takovym tim speciálním způsobem, že ta kytka vypadá jako živá, ale vlastně je už sušená (určitě to znáte, prodávaj to i na benzinkách jako dvouletou růži co nemusí do vody), byl to takovej minipugétek do ruky a byla nečekaně lehoučká. Sice jsem chtěla modrou, ale tahle byla taky pěkná... A pěkně drahá =D Takže hovnohovno milý soudce, jde se dál! Nakonec jsme v Květiny Hany (nebo tak nějak, kousek od knihovny) sehnali umělý modrý macešky, nádherný, dvacku za jednu. Vzala jsem všechny, co měli, takže tři. Suma sumárum mě moje svatební kytka přišla na 60,- plus nějaké nervy =D

Dodělala jsem ji těsně před obřadem. Natrhala jsem psí víno, nějakej bílej asiplevel u kůlny a bylo to. Květinářskou pásku mám doma už dlouho, tak jsem to měla i skoroprofesionální =D Ještě jsem stonek obalila zelenou mašlou a byla jsem se sebou fakt spokojená. Myslím, že ani nebylo moc vidět, že je umělá =)

Největší vtip byl, když jsem mamce ukázala boty =D S proslovem na téma, že to tak musí být a že je to tématické jsem vytáhla bílý tenicky =D A všechna čest, ustála to dobře =)

Obřad samotný byl ve dvě hodiny na úřadě v Novym Bydžově. Dojeli jsme na místo, dodělali poslední úpravy a když jsme zalezli dovnitř, přišel fakt šílenej vichr. Ale fakt. Říkala jsem si, že je po stanu =D Ale kupodivu nebylo, byla to taková lokální vichřička.

Obřad byl krásnej. Ale když došlo na písničku z Lidské povahy (jop, Doctor Who), tak jsem to ořvala =D Smála se mi celá síň =D

Prsteny jsou nám oběma velký. Já bych potřebovala 56 a P 66 a máme o číslo větší. Jednak proto, že když se berou široké prsteny, má se vzít o číslo větší a druhak proto, že na webu to naše číslo ani neměli... Ale stejně jsme s nima spokojený, máme tam samozřejmě rytinu a nosíme ho holt na jinym prstě =)

Škoda je, že se ta modrá barva docela snadno odírá. No ale neva, k nějakému hezkému výročí si koupíme nějaké trvanlivější a ve správných velikostech =)

Počasí vyšlo skvěle. Když odešel poslední z asi třiceti hostů a my uklidili poslední kousek bordelu a zalezli jsme dovnitř, spustil se parádní chcanec =D Jak kdyby to bylo objednaný.

První týden po svatbě jsem běhala po úřadech (řidičák mi tam chudák ještě pořád leží nevyzvednutý), druhý týden jsme vyjeli na dovolenou s kamarády z práce. Hájenka Emilovna, uprostřed lesů, bez signálu, lahoda =) Celý týden jsme výletovali a bylo to moc fajn. Viděli jsme Žebrák, Točník, Křivoklát, Krakovec, Jenčov... Prostě fajn týden. Taky jsme byli ve Skryjích hledat trilobity, ale žádný jsme nenašli =D Ale živejch zvířat tam bylo požehnaně, hlavně dravčáků =)

Poslední týden dovolené utekl hrozně rychle. Byli jsme na výletě u Pho rodičů, v sobotu měla babička pohřeb.

Klidně bych měla volno i dýl, ale max jsou tři týdny... Docela slušně jsem si zaplnila turistickej deníček vizitkama, mám jich kolem sedmdestái =) Přemýšlím, jestli si udělat nějakej vzpomínkovej, jakože bych si koupila novej a objednala si z webu vizitky, kde jsem už kdysi byla, ale vizitky jsem ještě nesbírala. Nevím, možná, že to časem udělám, pokud se na ta místa už znova nedostanu.

Srpen
Návrat do práce byl docela v klidu. Když pominu samotný fakt, že to byl návrat do práce. Ze začátku srpna jsem jela do Prahy do Klementina instalovat kostým na výstavu.

Taky se stala úplně boží věc - jeli jsme na Benátskou a viděli jsme Toma Jonese asi z patnácti metrů!!! ^_^

Pak jsem dostala dopis ze školy a následoval ho infarkt, protože přesunuli přijímačky o týden dřív. Ani jsem nestihla dočíst všechny knihy...

V pondělí 29. 8. od devíti ráno jsem dělala přijímačky na VOŠ Tlumočnictví českého znakového jazyka. V úterý večer bylo jasný, že jsem to udělala. I když podle náznaků jsem to věděla už v podělí u ústního pohovoru =) Ze sta možných jsem získala 82 bodů. Docela slušný skóre =)

Září
Prvního jsem šla na zápis. A od té doby to není nic moc. Rozvrh se sice tváří, že je upravenej pro pracující lidi, ale fakt nevím, kde bych musela pracovat, abych mohla od úterý do soboty chodit každej den do školy. Dobře, ve středu je to jen od osmy do půl jedenáctý, ale zbytek jsou bloky. A ještě k tomu chtějí každý semestr třítýdenní praxi... Na poloviční úvazek nepůjdu,nejsem blázen. To by musel bejt tak poloviční, abych za něj dostala stejně, jako teď za plnej =D

Ještě to zkouším nějak vymyslet, protáhnout si studium, nechat si něco uznat do pracovní doby... Ale nevím, snad mi nakonec nezbude jen dobrej pocit z toho, že jsem se tam dostala...



A kdyby to někoho zajímalo (pokud teda někdo dočte až sem =D), tak je moje druhé manželství (co manželství, manžel!) asi jako lamborgini ve srovnání s dětskou tříkolkou ;)

Do budoucna bych se chtěla zase vrátit. Zatím jsem se pomalu rozjížděla na Wattpadu, ale tam jsem v podstatě dávala jen své staré práce a začala jsem psát jednu novou povídku. Nicméně pokud si někdo pamatuje na Učitele, tak ten si tam vede docela dobře a to mi dává novou chuť psát =) Taky pracuju na New Weirdu, ale o tom bude samostatný článek, abych neochudila ty, kteří sledují jen rubriku k tomu určenou.

No a to by pro dnešek mohlo stačit. Rozepsala jsem se víc, než bych čekala, i když je jasné, že jsem spoustu věcí vynechala. Nevím, jestli budu někdy schopná se k blogu vrátit v takové míře, jak bych ráda, ale to prostě uvidíme časem =)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama