Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Odběr vajíček

5. ledna 2016 v 9:00 | sussanah |  In Vitro Fertilizace
V sedm ráno v Arletě. To znamenalo vstávat v pět, abychom před šestou mohli vyjet. Nesměla jsem jíst a co hůř, ani pít. Dojeli jsme krásně na čas. Problém byl ten, že jsme tam byli dřív, než personál...

Kosa jak nevim kde a uvnitř úplná tma. Byla jsem docela dost vytočená. Proč nás objednávají takhle na ráno, když sami přijíždějí až před půlou? No prostě děs... Seděli jsme v autě a sledovali, kdy se tam rozsvítí. Když se tak konečně stalo, vlezli jsme tam taky. Tentokrát jsme v čekárně moc dlouho neseděli. Peťu poslali pryč, že budu hotová asi za hodinu, nejdýl za hodinu a půl. A mě si vzali dovnitř. Stejně, jako při tom STK. Převlíkla jsem se do pyžama a šla jsem do pokoje, tentokrát do postele. Vybrala jsem si tu prostřední. No nevim, jestli to byla dobrá volba. Po mý pravý ruce si lehla paní, která šla na odstranění mrtvého embrya a po levé ruce byla paní sice zatím těhotná, ale s prudkým úbytkem hCG... Vybraná společnost. Samozřejmě to nikomu nepřeju a je mi jasné, že se to nedá ovlivnit, ale říkala jsem si, že by neměli dávat na stejné termíny začátky a konce... Bylo to trochu, ne kecám, bylo to dost děsivé.
Byla jsem první na řadě. Přišla hodně milá paní a napíchla mi ruku. Příprava na anestezii. Byl to dost odporný (jako ne že by to bolelo, i když ta jehla byla obří, ale ten pocit...) a bála jsem se hýbat rukou. Na záchod jsem šla, ale nebylo to úplně pohodlné s nepohyblivou pravou rukou.
Na sál jsem šla sama, bosa. Vyškrábala jsem se na tu židli, pravou ruku jsem položila na speciální podložku a levou mi sestřička schovala do kapsy z mojí košile. Pak anestezioložka řekla: "Tak, a teď vám tam pustím to uspávadlo, jak jsme o tom mluvili." To jsem ještě odsouhlasila a pak už si pamatuju jen: "Haló, vstávejte." No ani vyspat mě nenechali! =D
Jen jsem se probrala, přišlo k sobě i moje břicho a myslela jsem, že umírám. Ležela jsem na pravém boku a v tu chvíli jsem úplně zapomněla, že mám něco v ruce a tiskla jsem si je k pupíku.
Paní po pravé ruce mi poradila, ať se položím na záda a dám si dlaně na vaječníky, abych si je zahřála. Tak jsem to udělala. Stálo mě to dost sil, ale opravdu to docela pomohlo.
Samotnej zákrok prej trval maximálně deset minut. A když mě dovezli zpátky, tak jsem prý ze spaní mluvila =D Naštěstí mi nikdo neřekl, co jsem říkala, ještě bych se mohla víc stydět =D
Bolelo to úplně šíleně. Mnohem víc, než jakákoliv naraženina. Mnohem víc, než ten nejhorší menzes. Mnohem víc... Kdysi mě zaujala myšlenka na darování vajíček za finanční kompenzaci. Ale bylo to daleko a obnášelo to spoustu léků. A o tý bolesti tam vtipně nebylo ani slovo...
Po chvíli mě sestra nutila, abych se začala hýbat. Dala mi léky proti bolesti, a když nezabraly, tak ještě jednu dávku. No podle mě nezabrala ani ta, ale uvařila mi čaj a dala mi sušenku. V podstatě první jídlo dne, a to mi už líp udělalo.
Přišel doktor a řekl, že jich nakonec našli a odebrali dvacet. A že byl zákrok bez komplikací. Do čeho asi počítaj tu ukrutnou bolest? Pro mě je to komplikace docela jasná.
Trvalo několik dlouhých minut, než jsem se zvládla postavit a dojít se převlíknout. P. na mě už čekal. Posadili jsme se a čekali jsme na zprávu z laborky. P. byl taky na odběru (kolegyně se mě ptala: "A jemu to budou dělat taky v narkoze?" Asi mě chtěla pobavit =D ) Tentokrát jsme nečekali dlouho, ale velice dlouho jsme šli těch šest metrů. Solidárně na mě čekali a já jsem se sotva vlekla.
V laborce nám sestra řekla, že jich je teda dvacet, ale zralejch deset a jedno že je takové abnormální. Domlouvali jsme se, jak budeme postupovat a tak. Nechali jsme si dát prodlouženou kultivaci a monitoring. Když jsme dojednali, opět velice pomalu jsme se přešourali k recepci. Tam jsem dostala recept na Utrogestan, propustku do práce (respektive k lékaři), zaplatila jsem docela vysokou částku, a na oplátku jsem dostala tip na to, že bych po zákroku měla jíst silný hovězí vývar. To mi přišlo docela vtipný. Takovej vývar se dělá docela dlouho, my už tam jezdíme od září, už minule bylo úplně jasný, že na ten odběr půjdu, ale o vývaru řeknou až teď? My jsme o něm už věděli předem od kamarádky, takže jsme ho měli nachystanej, ale takový detaily jsou podle mě docela dost důležitý. A jestli je nebaví říkat to každýmu, tak by přece nebylo tak těžký udělat nějakou průvodku, ne? Prostě v bodech vypsat, jak se chovat, čeho se vyvarovat, na co se připravit, co očekávat... Jo, jasně, já vím, zase bych všechno organizovala...

Doma jsme byli myslím před jedenáctou. Rovnou jsem zalehla do postele a P. se o mně krásně staral. A ten vývar byl výbornej! ^_^

Dalšími body na seznamu "co očekávat" by byly tři dny bolestí, neschopnosti se pořádně hýbat, vzpřímeně chodit, šílená únava a s tím vším spojená nechuť cokoliv dělat.

Druhý den v devět ráno jsem volala do laboratoře, jak se vajíčka uchytla. Ale o tom příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama