Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Píchám si

26. prosince 2015 v 20:00 | sussanah |  In Vitro Fertilizace
Řekla jsem si, že by si tohle zasloužilo vlastní článek. Nejdřív mi injekce Menopuru píchal taťka. Stanovili jsme si čas na osmou večer. Mělo to dva důvody. První byl, že kdybychom to chtěli stíhat ráno, musela bych vstávat každej den v pět!, aby taťka stihnul jet do práce. A druhej důvod byl ten ultrazvuk. Na něm totiž měl doktor říct, jestli si mám ještě píchat, nebo už ne. Takže bylo logičtější načasovat to až na večer. První důvod byl samozřejmě pádnější =D


První injekce byla dobrá. Taťka smíchal prášek s rozpouštědlem a šup. Teda samozřejmě ještě dezinfekce. Injekce byla tak maličká, že to nebolelo. Jen to trošku štípalo.
A druhý den znova to samé. Třetí den mě napadlo, že bych to celé mohla sepsat na blog. A s tím přišla i další, ne tak pěkná myšlenka. Měla bych si píchnout sama... No. Vzpomněla jsem si na své první setkání s injekcí, kdy jsem řvala na celou nemocniční chodbu a zmítala se tak, že museli mamku vykázat z místnosti, a na mě se vrhli tak tři čtyři sestry a doktor. To tedy nebyl dobrý start =D Nicméně jsem se časem propracovala a dokonce jsem chodila darovat krev. A chodila bych dál, kdybych neměla málo železa. Vlastně to mi zjistili i tentokrát. Každopádně jsem si docela věřila, že bych to s tak malou jehlou mohla zvládnout taky.

Taťka mě instruoval. Vatovým tamponkem s desinfekcí očistit ampulku, přesně kolmo zapíchnout jehlu čerstvě vybalené jednorázové injekce, obrátit celé vzhůru nohama a pomalu natáhnout 225ml. Lepší je natáhnout víc a pak tam trochu vrátit. Pak to zase otočíme, jehlu vytáhneme a ampulku odložíme stranou. Teď je potřeba zapíchnout sám sebe na vydesinfikovaný místo vedle pupíku. Vzhledem k tomu, že mám zdravý levý vaječník, tak jsme všechny injekce situovali na levou stranu pupíku. Injekci jsem měla v pravé ruce a levou rukou jsem si měla chytnout a zmačknout kůži. Držela jsem si spíš špíček, ale pro začátek... Přiblížila jsem jehlu ke kůži... Opotila jsem se... Taťka se mě snažil povzbuzovat, ale moc to nepomáhalo =D Nejsem schopná odhadnout, jak dlouho jsem měla přiblíženou jehlu ke kůži, ale nakonec se mi ji podařilo narvat dovnitř! Pot mi stékal po zádech a začala se mi klepat ruka. Jo a mimochodem, když jsem se odhodlala tam tu jehlu píchnout, musela jsem zavřít oči =D

Když už je jehla pod kůží, musí se injekce trochu natáhnout, aby se zjistilo, jestli jste náhodou netrefili žílu. Což je takhle mělce pod kůží asi nepravděpodobný, ale tak pro jistotu. Natáhnout a vstříknout. Teď poprvé jsem jenom natáhla, ale taťka pak řekl, že to mám příliš souběžně s kůží a že to radši přepíchneme. To už jsem teda nedokázala. Ale na první pokus myslím stačí, že jsem se píchla.
Druhej den jsem se dostala i ke vstříknutí léku! Ale při bodnutí jsem i tak musela mít zavřený oči =D Po vytlačení léku ze stříkačky (pomalu a rovnoměrně) jsem si přidržela vatovej tamponek u vstupu do kůže, vytáhla jehlu a přitlačila. Za všechna ta bodání jsem párkrát lehoučce krvácela, párkrát to děsně štípalo a jednou to krvácelo dost... To bylo tak.

Já se na zprávy nedívám, ale naši jo a vzhledem k tomu, že jsem na injekce chodila k našim do obýváku, tak jsem u toho měla zprávy. Když jsem se už naučila píchat si sama, tak v telce zrovna byla reportáž o velké Moravě a o tom, že teď dělají průzkum, jestli ze současných obyvatel Moravy může být někdo potomkem Cyrila a Metoděje. Zkoumají to pomocí krve a taky podle jmen, některá prý patří k nejstarším. A pak vyjmenovali pár jmen, nepamatuju si je všechny, ale jedno z nich bylo Blabla... Když to řekli, měli jsem zrovna jehlu v břiše. Nejdřív jsem se snažila nesmát, ale nešlo to. Rozklepalo se mi břicho i ruka, smíchem mi slzely oči a udělala jsem v sobě pořádnou díru =D

Takže teď můžu s klidem říct, že se tyhle injekce dají píchnout samodomo. Taťka jehlu vrážel do kůže rychle, já jsem to tlačila pomaleji, ale taky to šlo. Naposledy jsem to zkusila rychle (a měla jsem u toho otevřené oči!), ale asi nějak blbě, protože to bolelo víc, než když jsem to tlačila pomalu, což podle všeho nedává smysl =D Je potřeba dbát na čistotu pracovního prostředí a taky je dobré mít u toho klid. Já jsem se chvílema dost bála, když se kolem nás motal taťkův ovčák a to bylo docela dost nepříjemné. Nicméně i s tím jsem to zvládla =)

Před ultrazvukem jsem do pupíku dostala celkem deset injekcí. Když budu počítat i ten Pregnyl, tak jedenáct. Aby byla moje zpráva kompletní, je potřeba říct, že jsem měla břicho už dost opuchlé a bolavé. Nehledě na to, že hormony působí i na psychiku a jsem už docela vynervovaná...

A příště o ultrazvuku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis Elis | Web | 27. prosince 2015 v 16:15 | Reagovat

Tak to ti nezávidím, já nemám injekce ráda, ale někdy se to prostě musí, tak hlavně aby to zabralo a přineslo očekávaný efekt... :-)

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | 5. ledna 2016 v 14:52 | Reagovat

[1]: Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama