Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Literární duel

11. září 2014 v 17:01 | sussanah |  deníček
Nejdřív jsem neměla v úmyslu ventilovat svou účast ve velkém duelu, který pořádá Literární klub, ale nakonec to dělám. Přesvědčil mě jeden komentář, který mě hodně potěšil =) Cituji: "Asi si ji někam uložím, protože ten kratičký text tak hrozně hezky vystihuje, že život je jen hra a tvoje činy jsou jako pohyby s figurkami :)" Psala to Vera, výherkyně prvního kola duelu. Podle zpráv, které mám od přátel, si moje mikro povídka vede zatím dobře. No uvidíme, jak to v pondělí dopadne, do té doby můžete duel ovlivnit svým hlasováním. A pod perexem najdete můj příspěvek.



Partie
Víš, život je jako turnaj v šachu. Začínáš na jedné šachovnici, ale jak stárneš, jejich počet roste. A tím se ti komplikuje hra. Manipuluješ a jsi manipulován. Snažíš se neztratit figury, i když přiznejme si to, na některých moc nezáleží. Pěšáci na šachovnicích příliš vzdálených lidí. Nejtěžší na tom je fakt, že na každé šachovnici ovládáš jinou figuru. Hra je pokaždé jiná, ale tah na jedné šachovnici ovlivní všechny ostatní figury. Pohyb věží změní vztahy mezi střelcem a jezdcem. Když se o některou hru přestaneš starat, oslabíš postavení jejího krále. Sebereš mu pěšáka prostě jen tím, že se nepokusíš prohloubit známost v přátelství. Usnadníš si turnaj opuštěním zdánlivě nepotřebné partie. Ale víš, co je největší záludnost celé téhle věci? Postup nahoru. Z pěšce se můžeš stát věží. Z věže jezdce, střelcem... Je pár šachovnic, na kterých můžeš hrát nejvyšší hru. Být dámou nebo králem. V hloubi duše víš, že je špatné hrát na více šachovnicích za tyhle figury, ale je to prostě hra. Vyvíjí se a někdy to nedokážeš ovlivnit. Ani nevíš jak a přeskočíš z rozehrávky rovnou do patového postavení. Z pěšáka králem, který neví, co si počít s dámou. S dámou, která už na jiné šachovnici svého krále má. Je lepší hrát dál, nebo hru položit? Nechat další tah na dámě? Nebo snad počkat na pohyb jezdců a střelců? Nevím. Sama vyčkávám, jak mé tahy ovlivní celou hru.
Zbývá jen doufat, že nezůstaneme zavrženými pěšáky...

(obrázek jsme dostali jako inspiraci pro psaní, zdroj bohužel neznám)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | E-mail | Web | 11. září 2014 v 18:04 | Reagovat

To je opravdu krásné! V životě by mě takové srovnání nenapadlo. Obdivuju lidi, kteří mají takové skvělé myšlenky.

2 Terka Terka | E-mail | Web | 11. září 2014 v 22:37 | Reagovat

Napsala jsi krásnou povídku a já jí dala hlas, protože se mi nějak nechtělo hlasovat sama pro sebe, ale taky i proto, že jsi ji napsala moc pěkně. :-)

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. září 2014 v 12:46 | Reagovat

[1]: děkuju! :-)

[2]: děkuju, jsi formát! :-) taky jsem pro tebe zahlasovala :-)

4 Kika Kika | E-mail | Web | 14. září 2014 v 13:29 | Reagovat

tak nějak mě zaujal ten komentář, co Ti napsala Vera a nestačila jsem se divit, už jsem četla a hltala a četla a najednou jsem začala celý ten úryvek chápat...

Moc se mi to líbí!

5 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. září 2014 v 20:49 | Reagovat

[4]: děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama