Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Múza

30. prosince 2013 v 13:48 | sussanah |  Téma týdne
Škoda, že se nedá článek zařadit do více rubrik. Hodil by se mi i do povídek =) Ale z náhlého popudu ji chci dát sem.



Zády se opíral o cihlovou zeď. Ruce zkřížené na prsou. Ondřej Vais čekal. Stejně jako na ni čekával celý život. Věděl, že přijde. Stejně jako věděl, že ho zase opustí.
Neměla podpatky, nic, podle čeho by ji poznal. Přesto věděl, že je tady. Ani nemusel vzhlédnout.
"Kdes byla tak dlouho?"
"Jsem s tebou pořád, jen nemůžu neustále křičet, abys mě slyšel."
"Kecy."
Múza si povzdychla, už toho měla tak akorát dost. Největší nevděčník ze všech Nadaných, s jakým se kdy setkala. A že jich měla na starost kupy! Od počátků věků stála za tak velkými počiny, jako je třeba Mona Lisa. A tenhle floutek jí bude něco vyčítat?! Nadaní si o sobě začínají moc myslet... Věděla, že to, co se chystá udělat, by tedy rozhodně neměla, ale stejně mu jednu natáhla. Sedla jak prdel na hrnec.
Chytil se za tvář a svezl se k zemi. Z kapes vytáhl propisku a několik starých účtenek. Taková dávka inspirace musela hned ven. Když mu došly účtenky, začal si popisovat levé předloktí.
Múza ho sledovala s kapkou zadostiučinění, ale když mu propiska už nechtěla psát na tělo, šťouchla ho špičkou boty do kolene.
"Ježiši bylo tohle nutný?" obořil se na ni.
"Bylo. Seš zabedněný pako."
Než vstal, seřadil si účtenky a schoval je do peněženky.


***

"Dělej! Doprdele vytáhni to z toho ohně!"
"Jakej debil v dnešní době píše rukopisy fakt v ruce?!"
Jo, tohle byl pěknej průser. Papírák samozřejmě neměl žádnou zálohu. Byly v něm vlepený i ty účtenky a přepis ruky.
Těžko říct, čí to byla chyba. Filip si neprohlídnul, čím přikládá. Ondřej to pitomě odložil na dříví. Ale to Filip mu uvařil večeři, po které musel na wecko doslova běžet. Výlet na chatu byl Ondřejův nápad, ale chata byla Filipova. Ale takhle by mohli pokračovat ještě hodiny. Faktem ale zůstávalo, že z rukopisu je na půl popel a na půl promáchanej ohořelej špalík papírů.
"Takhle už se nikdy nevrátí…"
"Kdo?"
"Múza přece…"
"Vrazit lepáka ti můžu i sám," Filip se pokoušel křísit oheň a Ondřej zlomeně seděl u ostatků svého díla. Byl přesvědčený, že bylo jeho životní.
"Nevím, cos viděl u tý zdi, ale jedno ti povim. Žádná posraná Múza neexistuje! Seš normální magor. Se klidně vsadim, žes byl sjetej!"
Asi nemá cenu tajit se s tím, že jejich vztah, byť dlouholetý, šel už nějakou dobu do kytek. Chata měla být záchranou, ale stal se opak. Ono je nakonec někdy lepší to ze sebe vyřvat. Jen se u toho nemusel ničit ten rukopis. Múza byla vzteklá. Taková pěkná facka a nic z toho.
"Tohle už nepohoří," Filip se zvedl, neobtěžoval se zavřít dvířka u kamen, v rychlosti prošel chatou a naházel si věci do sportovní tašky. Byla vybalená sotva z poloviny. Odešel bez ohlédnutí.
Ondřej zůstal sám. Ale necítil se tak. Po dlouhé době zapnul laptop a dal se do práce.

***

Múza není nesmrtelná. Ve chvíli, kdy zanikne poslední dílo, které podnítila, se ztratí v oblaku páry.

***

"Do hajzlu! Ten kretén mě málem upálil!"
Múza si povzdychla. Její Nadaný má příliš velký cit pro tvorbu postav.
"Ale zlato. Tvoje existence je závislá na jeho myšlenkách, ne na nosiči, na který je převede."
Smířlivě se usmála na zapšklého poldu a jediným dotekem ho poslala zpět. Teď aby prohledala okolí, jestli se jich tu nefláká víc...
Našla ještě tři. Celkem tedy čtyři hlavní postavy. Snad jich tam nedal víc, do románu by klidně mohl.
"Snad by mi dal někdo vědět..." zadoufala a ztratila se v mlžném oparu.
Petr postupně vracel život jednomu detektivovi, jeho kolegovi, prostitutce, kterou chtěl za pár stránek zase zabít, a hlavnímu záporákovi. Rámcově klasická detektivka. Ale právě těch je dnes jako šafránu. Pojmenoval ji Fénix a pro jistotu několikrát zkopíroval na různá místa a na dvě flešky.

"Múzo, zlato. Tak tohle je ten tvůj nekňuba? Už ze sebe něco vymáčknul?"
"Píle," Múza jeho jméno doslova vyplivla.
"No tak se mnou nemluv. Stejně vím, jak teď maká. Holt beze mě se nikdy nic neobejde."
Samolibost z něj cákala na všechny strany. Jistěže má pravdu, ale musí to pořád připomínat?
"Děti moje, proč zrovna vy dva se musíte pořád tak pošťuchovat, když stejně moc dobře víte, že ani Nadaní se bez vás neobejdou. Natož obyčejní smrtelníci, kterým Osud nedal cit nám naslouchat."
"Živote..." Múza si nebyla jistá, co by měla říct, tak zkusila klasiku: "Omlouvám se."
"Já taky," zabrblal Píle.

Čas jim ubíhá různě. Zatímco Múze uběhlo pár minut, Ondřej pracoval několik hodin. Múza se zhluboka nadechla.
"Píle, teď je to na tobě. Mou pomoc už nepotřebuje, aspoň teď ne. Ale jestli zjistim, žes polevil, inspiruju někoho k pořádnýmu kopanci."
Píle se samolibě usmál.
Ondřej dopsal Fénixe během několika měsíců.

***

"To je on? Ten spálenej?" Filip se objevil v knihkupectví na křtu.
"Jo."
"Fénix... Hmm... To je pták, co vstane z vlastního popela, viď?"
"Jo..." Ondřej tušil, kam to směřuje.
"A nemohli bysme i my dva?"
"Nevím."
"Co kdybych ti třeba někdy zavolal?"
"To můžeš."
"Bezva... Tak... se zatím měj."

"Múzo, jak bude tohle pokračovat?"
"To už dávno není na mě. Já přijdu až na další knihu. Vztahy má na povel Láska. Nevíš, kde se fláká?"
"Tamhle u těch dvou."
Píle ukázal na náctiletý páreček, který se na sebe culil přes pyramidu vystavených knih. Láska je střídavě pošťuchovala a culila se.

"Nechme je být, to není náš příběh..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 best-bitches best-bitches | Web | 30. prosince 2013 v 16:47 | Reagovat

Krása.

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | 30. prosince 2013 v 19:32 | Reagovat

[1]: děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama