Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Kočku viděti

1. prosince 2013 v 21:27 | sussanah |  povídky
Musím se přiznat, že to byla rychlokvaška, kterou jsem do soutěže poslala. Sice prošla několika kontrolami, ale třeba mi ani na minutu nebliklo, že bych název neměla počítat do počtu znaků... Holt se pořád učím =) Ale myslím, že to není až tak špatné umístění. Výsledkovou tabulku si můžete prohlédnout, povídku přečíst a hodnocení najdete na konci článku =)
V povídce je na třech místech použita kurzíva, snad bude vidět. Trochu mi to tu zlobí.


Kočku viděti
"Do hajzlu!"
Richard mrštil telefonem přes celou místnost. Mířil na menší zelený gauč, kterému říkal Sofa, ale netrefil se. Nikdy neuměl házet. Uslyšel prasknutí plastu a trochu mu zatrnulo.
"Ale co, stejně to byl starej křáp," ulevil si a praštil s sebou do Ušáku. Všechen svůj nábytek si pojmenoval. Jeho pracovní počítač se například jmenoval po jeho otci, náhodou to byl taky Richard. Někdy podezříval sám sebe, že to udělal schválně, aby mohl vést monology a vymlouvat se na "Přece mluvím jen ke stroji, nefunguje, jak má". Měl nejspíš pravdu. Osamělý život se dříve nebo později někde musí projevit.
Bydlel v přízemím mezonetu starého činžovního domu po rekonstrukci. Když odpovídal na inzerát o pronájmu, čekal podkroví, vzhledem k tomu mezonetu. Přízemí ho překvapilo, ale neodradilo. Byt byl malý a útulný. Navíc si vždycky přál byt, ve kterém budou opravdové schody! Byla to záležitost z dětství, kdy s rodiči bydlel v panelovém domě. Často si představoval, že některý z blízkých sousedů umře (nebo se odstěhuje, na tom zase tolik nezáleželo), jeho otec koupí prázdný byt a probourají se, aby mohl mít v pokoji schody. Nikdy nepřemýšlel nad původem té představy, ale nejspíš za to mohly příběhy, které čítal. V každém z nich měl někdo schovku v prostoru pod schody. Obvykle to bylo v rodinném domku, ale dětem jsou takové detaily ukradené.
Věcmi házel celkem pravidelně ve své přízemní pracovně a to koncem měsíce, kdy mu volal jeho agent a dožadoval se nových kapitol. Tou dobou vždycky pochyboval o správnosti svého rozhodnutí stát se spisovatelem na plný úvazek. Byla to sice práce jeho snů, jenže psát, jak diktují jiní, tak si to prostě nepředstavoval.
Opřel čelo o chladné sklo francouzského okna a vyhlédl do zarostlé zahrady. Břečťan se stal jejím svrchovaným vládcem, protože Richard na zahradničení ani nepomyslel. No a bohužel pro ni, patřila zahrada do jeho části nájmu. Bezcílně bloudil pohledem ve stínech stromů a najednou si všiml nepatrného pohybu. Soustředil se na to místo a když už si začínal myslet, že se mu to zdálo, vyloupla se z listů kočka. Nádherná mourovatá kočka. Richard si kýchl. Věděl, že projevy alergie na takovou dálku ukazují hlavně na jeho pošramocenou psychiku, ale nemohl si pomoct. Mourek se pomalu přibližoval. Zastavil se dva metry od okna, posadil se a začal si olizovat tlapku. V ten moment dostal Richard od múzy přímo francouzáka. Během hodiny napsal ne jednu, ale hned tři kapitoly.
Takhle dobře se necítil už několik let. Slova mu z prstů utíkala na klávesnici. Skládala se ve věty, v odstavce, v celé stránky. Pocit z dobře odvedené práce byl nepopsatelný.
Opravit všechny překlepy, které v té rychlosti nadělal mu zabralo času podstatně víc, ale dělal to s lehkostí a dokonce ho to těšilo. Po očku sledoval pohyb kočky po zahradě a rozhodl se, že si udělá pauzu, aby jí nakrmil. Přestal psát a přemýšlel, kde asi kočka bydlí. Měl bych jí pořídit pelíšek? Mohla by být moje? Přežil bych, kdybych si ji sem pustil? Hlavou se mu honila hromada otázek, ale odpověď znal jen na jednu. Asi by přítomnost kočky přežil, kdyby měl dost léků na alergii. A časem by alergie třeba úplně zmizela, jako se to stalo jednomu spolužákovi, když se z města přestěhoval na vesnici.
Vyšel do poschodí, kde měl mini kuchyňský koutek spojený s obývacím koutkem, mini ložnici, kterou nepoužil už několik nocí a mini koupelničku. Chtěl mít velkou pracovnu v přízemí, což se mu splnilo, ale musel prostorově omezit všechno ostatní. Teď mu to nevadilo, ale když si připustil myšlenku na vlastní rodinu, musel si přiznat, že by se sem nevešla. Kočka ano, ale jen ta čtyřnohá.
Z lednice vytáhl krabici mléka a opatrně si čichl. Kdyby býval obědval, jistě by se se svým obědem znovu shledal. Natáhl ruku s tím toxickým odpadem co nejdál od těla a bezpečně to zlikvidoval spláchnutím do záchodu. Otevřel okno a vyklonil se pro čerstvý vzduch. Ze všech svých oken viděl do zahrady. Mourek už tam nebyl.
"Sakra..."
Chvíli litoval toho, že nebyl rychlejší, ale pak stejně vyhrabal novou krabici mléka. Ve skříňce našel nejmenší misku a oboje si snesl do pracovny. Tam si do poznámek napsal mlíko 2x, kočičí žrádlo, (plechovka, granule???). Richard nikdy neměl žádného mazlíčka, za prvé kvůli alergii a za druhé ani moc nechtěl. Vystačil si se zvířaty, které krmil na ulici, což obvykle vyžadovalo jenom doplňovat ptačí krmítko a pak z okna sledovat, kdo ho vyjídá. Jeho oblíbenci byli obyčejní hnědí vrabčáci.
Mourek se do večera nevrátil, ale když se ráno Richard zvedl z postele a vykoukl z okna, miska byla prázdná. Bylo to dobré ráno. Spal v posteli a necítil se tak osamělý.

Richard si před zrcadlem rukou pročísl vlasy. V tmavě hnědé se objevilo pár šedých pramenů. Vyčistil si zuby a zašklebil se na sebe. S převlékáním se nenamáhal a sešel do pracovny. Doplnil misku a zasedl k práci.
Do konce týdne dopsal a opravil celou knihu. Mourek se sice už neukázal, ale misky byly každé ráno prázdné a Richard měl sem tam pocit, že zahlédl odlesk zelených očí mezi listy břečťanu.

A teď hodnocení, musím říct, že jsem vcelku spokojená, ale sobě bych jednu plácla... =D

Sikar:

Když odečtu název povídky, tento text nemá požadovaných minimálních 5000 znaků. Pravda, s názvem je to 5004, ale i tak, za porušení pravidel bod dolů. Zatrhl jsem dvě gramatické chyby, obě naštěstí ne doslova hrubé. Text jinak příjemný, čtivý, nebylo tam nic, za co bych škubal vlasy. Miniaturní náhled na práci spisovatele fajn, ale obecně příběhově nemastné a neslané. Ne špatné, pouze to nechytlo. Je jasné, že dostat do tohoto rozsahu spletitější příběh jen tak nejde, ale u mikropovídky se očekává úderná pointa. Navíc text splňoval zadání soutěže jen zpola. Kočka v něm byla, ale science fiction, fantasy nebo hororu se to příliš nedotklo.


Daletth:

Nevím, jestli by se tohle dalo nazvat vyloženě povídkou, je to spíše taková povídková hříčka. Příjemné, rychlé zpestření v podobě historky ze života… což jaksi neodpovídá zadání, neboť se mělo jednat o fantastickou povídku. Jistě, chápu ten motiv toho, že kočka byla autorovou inspirací, ale to není dostatečně zjevné a navíc se to nedá brát jako fantastický prvek. Kvůli tomu dávám menší počet bodů - nedodržení zadání. Také by to chtělo příště trochu zapracovat na originalitě. Pozor také na občasné chyby, hlavně co se čárek týče.


Jitka:

Ahoj!

Tak nejdřív věcně - nedokážu si představit nikoho, kdo napíše tři kapitoly za hodinu. Ale možná nejsem tak dobrá spisovatelka :D
Byl hezky vystižený sen dítěte mít dvoupatrový byt. Měla jsem stejné plány jako malá v paneláku. Za to máš +1 bod ;)
K povídce samotné. Přišlo mi to takové ošizené. Jako slohovka na hodinu češtiny, paráda. Jako povídka do soutěže - chyběla mi tam nějaká zápletka, konflikt, hra s postavami. Tvé vyprávění zabředlo do takové přílišné všednosti. Nějakým rozhřešením příběhu mělo být, že Richard na konci není tak sám. Fajn, hezké. ALE…! …na začátku není například žádná zmínka, že by ho to nějak trápilo a pokoušel se to změnit. Nebylo zmíněno, že by zkoušel jiné způsoby nápravy a nevyšlo mu to. Z toho hlediska tam chybí nějaká motivace.
Obecné hodnocení - za mě to postrádalo nějaký originální nápad. Nicméně rozumím, že my pisálci rádi píšeme o těch, kterým se splnil sen a kteří se psaním mohou živit. I když to má své mouchy, jak bylo hezky vystiženo J
Uděluji 4 body z 10.

Hodně štěstí při dalším psaní,

Jíťa =o)


Asbyrgi:

Ať hledám sebevíc, nemůžu najít pokračování! Kde je pokračování? My chcem další díl! Jak je možné nakousnout tak zajímavý děj a nechat čtenáře tak krutě tápat!
A teď zcela vážně - myslím, že je to super jako předmluva nebo 1.kapitola k něčemu většímu. Jako samostatný kousek mi to přijde hodně otevřený, ale i kdyby mimo soutěž, tak bych doporučila napsat pokračování, tohle má smysl a má to hlavu i s patou.
Jdi do toho. Piš, piš, piš piš. A pak pošli další díly, protože mě to zajímá =)


Lina:

Příjemné čtení, hezký jazyk, ale má to pro mě velmi výraznou vadu - postrádám prvek fantasy, sci-fi nebo hororu.

Ekyelka:

Primárně mi chyběl větší vývoj Richardovy postavy. Těžko uvěřitelné, že na stránce a půl se z nerudného samotáře stane kočkomil, ten vývoj mi zkrátka chyběl. Také "touch of wonder" byl dosti slabý, i na něm se dalo zapracovat, aby byl silnější a především uvěřitelnější. Opravdu škoda, protože jinak to byl celkem příjemně odvyprávěný kus textu (tedy až na některé zbytečně propracované detaily, které nehrály v příběhu žádnou roli - např. byt a jeho podoba).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama