Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Šestý porotce - Cirrat

6. února 2012 v 8:00 | sussanah |  Literární soutěž NEW WEIRD
Dnes tu máme zatím posledního porotce - Cirrat. S ní je nás celkem sedm =)



Na rozdíl od Sikara, který je ještě o něco šílenější než já (a je to skvělý pocit, být ta normálnější), nepíšu takovým tempem a první literární soutěž, které se hodlám zúčastnit, je letošní CKČ - letos mi totiž bude třicet, tak proč to nezkusit. Co se ale literatury obecně a teorie psaní týká, mám docela slušné základy a troufám si říci, že mám načteno dost na to, abych mohla říci, jestli je něco napsáno skutečně kvalitně nebo jestli jsou některé body, ve kterých by se autor měl zlepšit.

Nečekejte ode mě automatické body za účast. Nečekejte ode mě pochopení pro prohlášení "ale já to tak cítím" a "ty mi vůbec nerozumíš" - úkolem autora je totiž komunikovat svoje představy natolik zřetelně, aby je čtenář pochopil, a to bez ohledu na styl, médium, žánr a další záležitosti. Pokud vám nerozumím, je to proto, že ke mně vaše dílo nekomunikuje dostatečně zřetelně. Rozhodně ode mě nečekejte pochopení pro art terapii - je možné, že vám to pomáhá, ale nemá to v soutěži co dělat.

Za mentální huhňání si pod nos, hrubky a překlepy a další věci vám automaticky budu snižovat úspěšnost. Nečekám od vás originalitu a absolutní nečekanost za každou cenu, čekám od vás čitelný kus, který bude mít svou logiku, hlavu, patu a něco mezi tím, řemeslně dobře odvedený a hlavně ale napsaný s citem a s kusem vloženého srdce (a taky trochu autorových slz, krve a potu - nic kvalitního není zadarmo).

Co se psaní týče, je pro mě vzorem mimo jiné pan David Eddings, který nás bohužel v létě 2009 opustil navždy. V předmluvě jedné ze svých knih popisoval, jak kolikrát škrtá stovky slov nebo musí zahodit celodenní práci, protože s ní není spokojený. A že je potřeba psát, psát a psát, a to v počtu několika tisíc slov denně, aby si člověk vypracoval svůj styl a věděl, odkud kam kráčí.

Myslím, že se mi snad nejvíc líbí jeho následující výrok:
This is what I was talking about earlier when I suggested that most aspiring fantasists will lose heart fairly early on. I was in my mid-teens when I discovered that I was a writer. Notice that I didn't say 'wanted to be a writer'. 'Want' has almost nothing to do with it. It's either there or it isn't. If you happen to be one, you're stuck with it. You'll write whether you get paid for it or not. You won't be able to help yourself. When it's going well, it's like reaching up into heaven and pulling down fire. It's better than any dope you can buy. When it's not going well, it's much like giving birth to a baby elephant. You'll probably notice the time lapse. I was forty before I wrote a publishable book. A twenty-five year long apprenticeship doesn't appeal to very many people.

"To je to, o čem jsem mluvil, když jsem tvrdil, že většina autorů fantasy ztratí odvahu prakticky hned na začátku. Mně ještě nebylo dvacet, když jsem zjistil, že jsem spisovatel. Všimněte si, že jsem neřekl "že chci být spisovatel". "Chtění" s tím nemá skoro nic společného. Buď to tam je nebo není. Pokud jste spisovatel, už se toho nezbavíte. Budete psát, ať už za to placení jste nebo ne. Nebudete si moci pomoct. Když to jde dobře, je to jako natáhnout se do nebe a sršet oheň kolem sebe. Je to lepší než jakákoli droga, kterou si můžete někde koupit. Když to nejde, je to tak nějak jako snažit se porodit slona. Pravděpodobně jste si všimli, kolik času uběhlo. Než jsem napsal svou první knihu, která se dala vydat, bylo mi čtyřicet. Pětadvacet let učení se řemeslu - to moc lidí neláká."

Drtivá většina z nás je na samém začátku své psací dráhy. Někdo se tomu možná věnuje víc, někdo míň, někdo to chce jen tak zkusit. Prosím, proti gustu žádný dišputát. Ale vždy u toho myslete na své čtenáře, protože nepíšete proto, abyste se tím pak někde potají kochali - alespoň do téhle soutěže ne. Já vám tentokrát můžu poskytnout zpětnou vazbu o tom, jak vaše věci na čtenáře působí - a v tom vidím svou úlohu jako porotce.

Cirrat

Cirrat má svůj blog (http://cirrat.blog.cz) a také pomáhá vybírat články do výběru z tématu týdne (http://tema.blog.cz).
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sikar Sikar | Web | 6. února 2012 v 14:10 | Reagovat

Nad tímto medailonkem salutuji...

2 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 6. února 2012 v 15:23 | Reagovat

No, existují texty, které 50 % lidí pochopí a 50 ne. Dokonce texty které pochopí jen málokdo a jsou považovány klenoty literatury.

Myslím, že nejde jenom o autorův vysílač, ale i o čtenářův přijímač, který nemusí být správně naladěn. Porotce je čtenář jako každý jiný.

Já bych to neviděla zas až tak paušálně. :-)

3 Cirrat Cirrat | Web | 6. února 2012 v 16:07 | Reagovat

[2]: Na druhou stranu, když něco posíláš do soutěže, je potřeba se držet zadání.

Každej, kdo do New Weird pošle Šla Nanynka do zelí a řekne, že to je "myšleno ironicky, chápeš", ode mně dostane hodně malý procento. Ten text klidně může být příštím klenotem literatury, ale to ať posoudí ty generace po nás. Co přežije, to přežije.

Pokud bude autor dělat patvary, psát s hrubkama a vykřikovat bláboly bez ladu a skladu, budeš tleskat a říkat "jé, to je podivné", nebo se ho zeptáš "proč tohle vlastně posíláš do soutěže"?

4 Ekyelka Ekyelka | Web | 6. února 2012 v 16:08 | Reagovat

Medailonek vypadá hodně živně, možná i proto, že já postupuji na chlup stejně při komentování prací, které se mi dostanou na stůl (ať už v rámci některé soutěže nebo v redakci). Jen bývám krutější k těm, co nezvládají gramatiku - to je zkrátka u nadšenců neomluvitelné (to si říkají autoři, když nezvládnou učivo ZŠ? V dnešní době online přístupu ke všem praktickým příručkám?)
Cirrat a Sikar - další dva důvody, proč sednout a konečně začít psát (už je načase; jak se znám, budu muset zase ve finále polovinu textu vyházet, abych se vešla do limitu).

5 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | E-mail | Web | 6. února 2012 v 16:45 | Reagovat

Pan Eddings je sympatický. Minimálně ten výtažek je sympatický. Ačkoliv nemám moc rádo ten řemeslnický styl "a dneska napíšu hoódně slov a bude to do tisíce, jinak se nevypracuju", protože psaní by mělo člověka bavit. A ne že to bude práce, povinnost nebo trénink.

[2]: Taky bych to tak nevidělo, jenom bych asi neřeklo paušálně, děsný slovo :-D

[3]: Zase držet zadání... podle toho co bereš jako držení se zadání! Nejradši mám asi úplně jednoduché, jednovětné držení se. A neomezování žánrem. Co míníš tedy tím držením se: jakože to všichni hned chápeme?
Dle mého se vítězem zpravidla stane někdo, kdo balancuje na té minihraně mezi dodržením a nedodržením, a porotce si oddechne, že nemusí zaškrtávat nedodržení, přestože je to originální a ještě nic takového neviděl.
Ale to už je dneska těžké.
S posuzováním příští generace - to jsi ještě ultraoptimista! Já už to vidím jako Kundera... Že to všechno zanikne. A dost mě to děsí. Že vlastně životnost umění na tisíciletí je nulacelájedna...

6 Sikar Sikar | Web | 6. února 2012 v 17:02 | Reagovat

[5]: Vítězem se obvykle stává ten, kdo je originální až běda, ale ne na úkor srozumitelnosti. Je značný rozdíl mezi originálním a současně stravitelným textem a originálním čímsi postaveným na hlavu a nemajícím patu.

Dobře jsem to viděl v O Dračí řád loni.

7 LuLu Fairy LuLu Fairy | 7. února 2012 v 12:04 | Reagovat

Je fakt, že díla která někteří lidé považují za geniální, já považuji za nesrozumitelná. Oni vychvalují příběh, já si stěžuji, že mu nerozumím já an i oni sami. Souhlasím že originalita na úkor srozumitelnosti je špatně. Chce to něco mezi. Jde přece úplně obyčejné věci napsat originálně. Podívejte na Shaekspeara :-)

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. února 2012 v 12:08 | Reagovat

[3]:+[2]: ...proutí košíku zavrzalo. Zmutované zelí s jedovatými trny se tyčilo před Na Nynkou jako neproniknutelná hradba. Jiná cesta však není. Dívka si pomocí berušky v copu zvýšila intenzitu silového pole své červené jupky. Z košíku odhodlaně vytasila svůj obávaný kebidžkat česky zelořez a zaujala bojovou pozici "slimák".

Tak to je další porotce, kvůli kterému zkusím něco poslat.

9 Sikar Sikar | Web | 7. února 2012 v 23:11 | Reagovat

[8]: TlusŤjochu, pošli něco takového a máš u mě body.

10 Cirrat Cirrat | Web | 14. února 2012 v 10:56 | Reagovat

[8]: beruška a silové pole červené jupky mě rozsekaly jako ten nejostřejší kebidžkat

11 ResCogitans ResCogitans | 8. července 2012 v 21:00 | Reagovat

Je docela egoistické si myslet, že v případě nepochopení je vždy vina na straně autora. Protože já osobně jsem se během sého života setkal už s mnoha knížkami, které jsem pochopil až po dlouhé době a mnoha přečteních.
Ale to jen tak na okraj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama