Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Různé reality

14. srpna 2011 v 19:20 | sussanah |  Téma týdne
Znovu jsem se rozhodla využít Téma týdne k tomu, abych vám předložila svůj pohled na věc. Jde znovu o emaily. Znovu o klub. Ale tentokrát naposledy. Začala jsem zhurta, snad trochu filozoficky. I když kdo ví, co to slovo vlastně přesně znamená. Podstatné je, k čemu se chci dobrat. Snad budete mít dost síly sledovat mé myšlenkové pochody. A až si všimnete kurzívových uvozovek, tak to jsou citace z mailů pana SR. A jestli to bude někde znít jinak, než jako urážka, tak je jen moje chyba, že jsem to svým kontextem zmírnila. Protože to rozhodně urážky jsou. Jsou to urážky nás, kteří si blogem vytvářejí přijatelnější verzi reality.


Člověk je za svůj život mohokrát konfrontován s tím, čemu se říká realita. V různé míře krutosti se nám to stává každý den po prouzení. Některá rána jsou milostivá a sny jsou zapomenuty a odhozeny spolu s peřinou. Jindy si je s sebou neseme celý den a večer při usínání doufáme, že se dozvíme, jak by to mohlo pokračovat, nebo naopak, že už se nám o tom nebude nikdy víc zdát. Je to různé. Stejně tak, jako jsou různí lidé, kteří sní. Lidé, kteří píší blogy.
Jenže to není všechno. Koukneme se na pěkný film, který zobrazuje něco, co nám v životě chybí a v závěrečných titulkách je mimo jmen herců napsáno ještě: "Tohle je konec cizího splněného snu, teď musíš jít a žít svůj vlastní, skutečný život, kde se tohle pravděpodobně nikdy nestane!"
Nebo knihy. Příběhy o skutečné a jediné pravé lásce, která vzkvétá od prvního očního kontaktu, překoná všechna úskalí osudu i nástrahy nepřejících. Kolikrát se vám podařilo udržet pomluvený vztah? Stačí jediná věta, jediné špatně pochopené mlčení a je po všem. Ve skutečném světě není čas na nedostatek komunikace. Musíte říct: "Poslechni si moji verzi, než začneš soudit!" Protože když to neřeknete, tak za sto stránek to za vás vypravěč neudělá. Za sto stránek budete sami. Případně s někým úplně jiným.
Písničky o tom, jak se zjeví duch a popřeje pozůstalým klidný život, ukáže cestu k nové závěti nebo cokoliv, co jim přinese štěstí, jsou sice krásné na poslech, ale musíme být realisté. Nesmíme se spoléhat na to, že až zemře náš správce daně, přijde se nám omluvit, že nestihul včas poslat nějakej dokument a přesně nám nadiktuje, jak to máme napravit. Netvrdím, že je taková věc vyloučená, jen říkám, že se na to nedá spolehnout.
Jistou vysněnou realitou je i blog. Po každém přihlášení se z nás stává někdo jiný. Někdo, kdo nemá problémy doma. Někdo, kdo není tlustý. Někdo, kdo nemá brýle jako popelníky. Někdo, kdo netrpí alergií na všechny základní potraviny. Někdo, kdo nemá problém s ostatnímy komunikvat kvůli naprosto nesnesitelnému koktání. Někdo, kdo někam patří. Je tolik různých klubů a spolků, kam se může bloger přihlásit. Velké, malé, striktně zaměřené jedním úzkým směrem, nebo naopak široké ve svém záběru.
Na blogu z nás může být člověk, kterým si přejeme být i ve skutečnosti. Můžeme se rozhodnout, kým chceme být, kde chceme žít a jestli to vůbec bude na této planetě. Nebo můžeme pod rouškou anonymity vypustit do světa všechna trápení, která máme s rodinou, školou nebo prací. Naše přezdívky nás ochraňují před nechtěnou ralitou. Před skutečnými lidmy, kterých se naše problémy týkají.
A pak samozřejmě povídky. Na blogu nemusí být literárně v pořádku, nepotřebují úvod, stať a závěr. Nemusí se držet žádných pravidel. Povídky na blogu nejsou žádným literárním útvarem, který usiluje o cenu. Jsou to sny. Útěk od té tak proklínané reality. Stane se něco skutečným, když to napíšu? Bude to mít větší šanci, když k tomu přidám fotku? Nebo kresbu? Na těch pár minut, kdy člověk tvoří takový příběh, může uniknout a znovu zapomenout na to, kým ve skutečnosti je.
Ovšem někteří z nás touží po tom, aby i blog věděl, kdo jsme. Ale je důležié, že moje jméno je Kateřina a že jsem se ještě nerozhodla, kým chci v životě být, přestože je mi už pětadvacet let a jsem vdaná? Nemyslím si. Možná ke mě chodí pár lidí jenom kvůli tomu, že se v 365tce často zapomenu a píšu o svém skutečném životě. Ale co když 365tku nikdo nečte a chodí si sem jenom číst moje sny? Myslím ty, které jsem upředla do povídek. A možná ani to ne. Podle blogového čítače je dlouhodobě nejúspěšnější článek o tom, jak si vyrobit kuličku z korálků. Znamená to snad, že moje myšlenka na knihu není tak zcestná, když se budu držet toho, co je úspěšné tady na blogu a o čem z reálné zkušenosti vím, že lidi zajímá? Možná. Můj sen je napsat knihu a pokud má v realitě ta kniha být o tvoření naušnic, bude to tak. Moje jméno bude na jejím hřbětu. Budu o sobě moct prohlásit, že jsem napsala a vydala knihu. Nebude to beletrie, ale bude to reálný odraz mého blogového snu. A přesto se to bude lišit. Tady jsem Sussanah a všichni mě tak znáte. Tam budu Kateřina A., kterou nebude znát nikdo. Měla jsem na takovou možnost myslet už při zakládání blogu? Měla jsem snad zapomenout na "nějakou stupidní přezdívku" a založit si blog pod mým pravým jménem? Proč? Vzdala bych se té nádherné volnosti. Kdybych na blogu byla Kateřina, nemohla bych říct, že moje teta je koza a zrovna dvakrát ji nemusim. Sussanah to říct může. A může toho říct ještě spoustu. Ale nechává si to pro sebe, protože ví, že by se to nemuselo v dobré obrátit, jako tomu bývá v pohádkách. Sussanah a Kateřina jsou dvě odlišné bytosti. Jedna žije v realitě a druhá na blogu. Ve snu. Nevím, kterou mám radši, ale někdy nechci být ani jednou z nich. A přesto si musím vybírat.
Nechápu, že někdo tohle netoleruje. Že nechápe, proč jsme na blogu schovaní za "nějakou stupidní přezdívkou". Přitom on sám by si měl rvát vlasy za to, že ho všichni nenávidí pod jeho skutečným jménem. Nebo je to snad jen realisticky vyhlížející jméno a ač káže vodu, sám pije víno? Kdo ví... Samozřejmě, netýká se to celého blogu, pouze jednoho sdružení autorů. Ale i v něm je spousta lidí schována právě za přezdívkou. Jak se od nich liším já? Nevím. Pravda, spadám do stručného shrnutí těchto vlastností "nějaké ty mizerné povídky, básničky, cvaky z laciného kompaktu prohnané PhotoFiltrem, černý design, a spousta povrchní keců o ničem", kromě té černé, ale kdo má právo nás takhle urážet za to, že nechceme neustále čelit skutečné realitě?

Důležité je, že se dá žít a v klidu blogovat i bez onoho klubu. Klub už dávno není to, co býval. Nesplňuje ideu blogové reality a to od té chvíle, kdy se jeho vedení ujal pan SR. Jestliže bude i nadále upřednostňovat blogery, kteří vystupují pod svým reálným jménem a rovnou v záhlaví mají svou fotku, budeme se ještě mnohokrát loučit. Ale upřímně, já tu svou fotku mám a moje jméno znají ti, kteří si to zaslouží. Nemám totiž zrovna chuť ukazovat světu, jak moc jednoduché by bylo přijít ke mě domů a třeba mě zabít. Na to pan SR zřejmě nepomyslel. Nejspíš ho ani nenapadlo, že většina blogerek, které udělaly to, co on tak upřednostňuje, je ještě nezletilá. Nejspíš ani netuší, jak moc je taková otevřenost nebezpečná. Nekouká se snad na televizi? Proboha vždyť spolupracuje s Novou! A to ho nenapadlo, že by se to dalo tak snadno zneužít. Asi by si měl ve slovníku vyhledat, co přesně znamená termín "pedofil".

Myslím, že jsem se podivnou parabolou dostala k tomu, k čemu jsem chtěla. Možná si z toho vyvodíte něco, co v článku není a možná to tam není jenom explicitně. Možná už jsem jenom unavená z toho, že překlepy a infantilnost se dají vyvážit fotkou a jménem. A nebo jsem jenom depresivní pseudointelektuální varianta na stopadesátou variaci pořád dokola téhož, ovšem čeho, to nevím, to už neřekl.

A víte vy co? Každý, kdo dočetl až sem, si zaslouží znát moje jméno. Jsem Kateřina Sussanah Andrlová a budete-li mě chtít osobně poznat, staňte se mými čtenáři =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *Nessa *Nessa | Web | 14. srpna 2011 v 19:26 | Reagovat

krásný blog,navštiv též můj,dík

2 Dancek Dancek | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 19:29 | Reagovat

[1]: Nech těch reklam. ;-)

3 Taychi Taychi | Web | 14. srpna 2011 v 19:31 | Reagovat

[2]: piš smysluplně Dando ;)

Nemám co říct. Povedenej článek a to jsem ti k tomu nikdy nic neposkytla :D. Líbí se mi styl psaní. Jen tak dál a poslední informace není novinka ;)

4 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. srpna 2011 v 19:33 | Reagovat

[2]: dík ;-)

[3]: pro tebe ne :-D

5 Bels Vengeance Bels Vengeance | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 19:39 | Reagovat

Napsala jsi vše, co jsi napsat mohla ;-) Každý, kdo je v obraze, pochopí, oč se jedná ;-) Ale je to jasné, podle něj to bude vždycky jen "pseudointelektuální blaf". Co na tom, že je to kvalitně napsaný článek a ne pofidérní nevkusná postavička? Krásně jsi to napsala ;-)

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 14. srpna 2011 v 20:07 | Reagovat

[5]: díky :-) uvidíme, kdo všechno s námi bude souhlasit :-D

7 Destinaetus Destinaetus | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 20:53 | Reagovat

Větu "S tim se nedá nic než souhlasit" uslyšíš asi často. Co se týče virtuáálního života, sám bych to nepopsal líp. Tady na blogu se každý může prezentovat, tak jak chce, někdo se může udělat lepší, někdo horší, někdo se může projevit tak, jak v realitě nemůže. Každého volba.
A ohledně SR, opět ta stejná věta. Na jednu stranu je dobře, že se toho "neznámého" klubu (:-P) ujal někdo z adminů. Nesleduji dění, ale z tvého článku jsem pochopil, že tyhle způsoby jsou cesta do pekel. Když chce někdo blogovat pod skutečným jménem a psát žurnalistiku, tak si založí blog na iDnes. Stránky jako je právě blog.cz jsou útočištěm hlavně lidí, kteří píší pod pseudonymem. SR má pravdu ohledně těch blogových klišé, ale je tu jedno velké Ale.

8 Mary-Ane Mary-Ane | Web | 15. srpna 2011 v 19:31 | Reagovat

Dočetla jsem a přejela na záhlaví... Aha, Heath Ledger, no byl to fešák, ale snad nevypadáš jako on:)) Nejdříve k tvému článku... Na blogu sem tam mám svoji fotku, dokonce i s přítelem, ale moje jméno by se těžko hledalo... Blog je mým místem, kde zapomínám na to, jaká jsem doopravdy a sním svůj život. Ano, měla jsem taky přání vydat knihu, něco kde by bylo mé jméno, ale teď se ten sen změnil a je jím dostat se do vrcholné politiky a něco změnit, protože už se na to nemůžu dívat...
K tvému komentáři u mě: U nás se dostává 400 kč a odběry jsou celý den, takže nevidím důvod chodit tam během školy potažmo během testu, ale budiž... ony ty známky mají stejnou váhu jako test psaný v řádném termínu, ale trochu jinou hodnotu... Moji spolužáci mě dost odsoudili, že jsem ještě nebyla darovat, že jsem z toho měla tak hrozný pocit a skoro jsem šla, nakonec jsem si to rozmyslela, ono složit se fakt není nic moc a mám prostě tu fóbii, je to nepříjemný bát se i nože(někdy mě to chytne) ale je to tak

9 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 21:40 | Reagovat

Přiznám se, že jsem tady poprvé, ale líbí se mi tu. Hned první článek mě zaujal, to se moc často nestává :)

Souhlasím, volnost na blogu je příjemná. Proč by ostatně museli čtenáři znát autora osobně, pokud si s ním nejsou schopni napsat a 'pokecat si' ? To je jako kdybych ukazovala občanku každému, kdo kolem mě projde a vecpala mu seznam, co mám ráda a co ne.

10 Bublinka Bublinka | Web | 21. srpna 2011 v 13:58 | Reagovat

Já pojdu. Já fakt pojdu.
Ten člověk by si zasloužil dostat tak do držky... Za tohle: "cvaky z laciného kompaktu" bych mu jich pár natáhla. Ať ti teda koupí super bomba bezva DRAHÝ zrcadlo. Krom urážek z toho všeho čiší neuvěřitelná nabubřelost. Třeba si tu léčí nějaký komplexy.

A s tou anonymitou máš pravdu. Nikomu není nic do toho jak se skutečně jmenuješ a už vůbec ne na internetu!

11 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 2. září 2011 v 12:08 | Reagovat

Nějak mi nepřichází na jazyk vhodná slova, co k tomu říct...
Pochopila jsem aspoň, že jsi v 365ce mluvila o tomhle SR, ne o Solomonovi, co byl v komentářích nade mnou :D

Anonymita je zcela logická, mi přijde. Sama jsem se snažila o sobě na blozích prozradit co nejméně. I proto, že nechci, aby si tam četli kamarádi, aby to hůř dohledali, kdyby to náhodou někoho napadlo... :-) Ale hlavně je všechno o bezpečnosti! Teď tedy přeskočím z internetu k jinému médiu, televizi. Koukám na pořad Prostřeno a oni tam prozradí celé své jméno, kde bydlí, dům ukážou zvenku, celý ho pak prošmejdí... Takže taková malá ukázka zlodějům, pro co si tam mohou přijít. Hrozné nabourání soukromí a divím se, že s tím účastníci vůbec souhlasí... (a stejně moc nechápu, jak to s kuchařským pořadem souvisí...). A rozhodně nechci, aby moje blogy byly podobnou výkladní skříní! Nevím, co tedy SR tím svým přáním o úplné otevřenosti sleduje. Na to tu jsou jiné webové adresy blogů, asi nejznámější ta, kterou zmiňuje už Destinaetus...

A ty urážky od SR? Nepřehání to trošku víc než hodně?!

12 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 2. září 2011 v 17:39 | Reagovat

[7]: mám ráda tvoje komentáře, vždycky mi zvednou náladu :-)

[8]: myslím, že politika a kniha se nevylučuje :-) doufám, že se ti opravdu podaří něco změnit =) a s tim darovánim si nic nedělej, někdo prostě nemůže, já už tak nemůžu, mám málo železa.

[9]: to by bylo úchylný :-D

[10]: děkuju! já jestli ho někdy potkám, tak nebude rád vzpomínat 8-)

[11]: jo, to je on... a máš úplnou pravdu, je to demence...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama