Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Školní texty 2.

7. března 2011 v 13:00 | sussanah |  povídky
V tomto článku vám představím svou pololetní slohovku. Bylo to myslim na konci třeťáku.
Za jedna =) Když jsme měli opravovací hodinu, a profesor rozdával opravené texty, zeptal se mě: "Ale to jste si všechno vymyslela, žejo?" A tvářil se tak jako napjatě. Ujistila jsem ho, že jo =)
´

Jak jsem vyhrál válku
Vy, kdo mě znáte, dobře víte, že jsem opravdu vyhrál. Byl to krutý boj s osudem, s životem, se mnou...
Možná, že tohle čte i někdo, komu jsem byl cizí. Chcete vědět, jak to bylo? Nu dobrá, ale nepřerušovat!
Narozen 1. dubna. Apríl! A tím se řídil celý můj život. Ve školce jsem byl cílem posměchu, protože jsem byl nejmenší. Ve škole mě šikanovali, protože jsem byl malý. A pak VŠ...
Žádná změna, okolí mě bralo pořád stejně: "Uhni, ty mrňavý pako!"
Vlastně, něco se změnilo - já. Nikdy by mě nenapadlo, že budu pít, kouřit, příležitostně hulit trávu a že celý můj šatník bude složen jen z černých věcí. Ale stalo se. Na kolejích to nikoho nezajímalo, jenže když jsem přijel domů, bylo z toho pěkný pozdvižení. Tak jsem se do rodného hnízda přestal vracet. Jejich boj. Trochu jsem čekal, že napíšou, nebo zavolají, ale asi měli moc práce a na mě úplně v klidu zapomněli. Jestli mě to mrzí? Sám nevím. Část mého já lituje, že je opustila, temná strana mě si myslí, že nikoho nepotřebuje. Asi své temné já pojmenuji, co takhle Temnota? Ale ne, zapomeňte na to. Jsem to pořád já.
A tak jsem zůstal sám, i můj spolubydlící se odstěhoval. Škoda, byl docela v pohodě. Můj zevnějšek ho asi trochu polekal. Připadalo mi to směšné. Copak záleží na tom, co člověk nosí? Je možné podle oblečení určit povahu? Asi ano, ale všichni zřejmě zapomněli, že já takový být nechtěl. to oni mě donutili se bránit, změnit se. A já si zvolil svou cestu. Zpočátku se zdála být správná. Nikdo si na mě nedovoloval a mnozí z těch, které jsem potakal, raději přecházeli na druhý chodník.
Jenže pak se to začalo měnit, já jsem se zase začal měnit...
Poznal jsem pár lidí stejných jako já - černé duše, tak jsem nás pojmenoval. Chodili jsme spolu "ven" a bavili jsme se. Přestal jsem se učit a vůbec celá moje budoucí kariéra šla do háje.
Další změna.
Nikdy dřív jsem o sebevraždě neuvažoval... Ale oni o ní mluvili a takovou samozřejmostí, že jsem ji taky přijal. Je to zvláštní pocit, teď vím, že umřu, kdy umřu... Svým způsobem je to povznášející. Myslíte, že je to šílené? to nepopírám, ale když víte, že už nebude žádné zítra, mnohem víc si užíváte dnešku.
Můj život nestál za nic. Nikdy jsem nic neměl, ale teď mám všechno. Hlavně naději, že TAM to bude lepší.
Tak brzy naviděnou!
Moje válka právě skončila...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 7. března 2011 v 23:39 | Reagovat

A co bylo zadání? Napřed jsem si myslela, že životopis, ale pak jsem od toho upustila... Na nějakou úvahu bych to viděla, ale jaké konkrétní téma, to moc nevím... Sebevražda? Drogy? Život teenagera?

2 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 8. března 2011 v 9:33 | Reagovat

[1]: tak v první řadě se to nemělo okopírovat dvakrát :-D a zadání? myslím, že volný útvar s nadpisem Jak jsem vyhrál válku.
a v podstatě všechny tři věci, které zmiňuješ, ale ty drogy nejmíň

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama