Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Pomníčky

16. října 2010 v 12:36 | sussanah |  Téma týdne
Téma týdne sice zní Hřbitov, ale já si myslím, že bychom neměli opomíjet ani toto.
Stačí vám jediná cesta městem a uvidíte alespoň jeden.
Každé ráno cestou do práce (z vesnice do města po státní silnici) jedeme kolem tří křížků. Jeden jsem vám vyfotila. Kvalita fotky nic moc, ale řekla bych, že dostačující. Tenhle křížek je na křižovatce. Každý druhý týden ho někdo přijede opečovat. Na druhé straně křižovatky je taky jeden. Je prostý dřevěný a je u něj pneumatika z motorky. Tou cestou jezdíme už dva roky. Za celou tu dobu u něj nikdo nezapálil svíčku.

Ten třetí je kovový. Skoro před městem v dlouhé táhlé zatáčce. Jednou ho sebral vůz na sekání trávy. Od té doby je pokřivený.
A rozhodně není jen pro jednoho člověka. V té zatáčce se toho stala už spousta. Stejně tak jako v té křižovatce.
A ve městě jsou taky nejmíň tři. Nejhorší je jedno místo, kde se skoro každý druhý měsíc objevuje pomníček nový. A přitom je to krásná, široká přehledná silnice. Ale na cestě, po které se většinou vracejí domů lidé z plesů. Opilí. Ospalí.
Hřbitovy mají svoje kouzlo. Staré hroby skryté v břečťanu. Hřbitovní zdi skrývající tu tajemnou atmosféru půlnoční návštěvy.
Pomníčky ne. Pomníčky jsou jenom smutnou připomínkou toho, jak jsou lidé křehcí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 FifinQa FifinQa | Web | 16. října 2010 v 12:42 | Reagovat

Pěkný dess

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 16. října 2010 v 13:21 | Reagovat

Někdy křehcí až moc, ale někdy si to zaslouží. Nejhorší je, že většinou ten, který zavinil nehodu přežije. Ironie osudu... Vždycky mě popadne taková melancholie... Ne ta, při které skládám a píšu, ale ta, která zarmoutí tak, že nedokážete nic dělat. Člověk má pocit, že by se nejraději schoulil do klubíčka a usnul. Navždycky. Nebo odešel někam na lepší místo. Pryč od toho zla.. Od toho smutku, který ustavičně sálá z pomníčků... Mám takový dojem, že už jsem ten křížek viděla, nejspíš už jsem po té silnici někdy jela...

3 lucrecia lucrecia | Web | 16. října 2010 v 14:01 | Reagovat

Hřitovy mě nijak nevadí, ale pomníčky ano,to je něco jiného. Nahání mi strach představa, že na tom místě někdo zemřel. A ještě horší je, kdy si uvědomíš, kolik takových pomníků v tvém okolí je. To je vážně děs. A je to vlastně zvláštní zvyk takhle uctívat místo, kde někdo zemřel. Nejhoř asi na mě působí hned jedno místo v centru města. Dva mladíci se tam před dvěma rokama zabili na  motorce. Na tom sloupu do kterého vrazili, visí pořád věnce a svíčky. Ten jeden z nich ještě ke všemu bydlel hned za rohem, takže jeho rodiče vidí z okna na to místo. A za tím sloupem je lavečka, kde sedaj stary babky a koukaj se přímo na ten pomníček. Děs.

4 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 16. října 2010 v 18:16 | Reagovat

Máš pravdu... Podél českých silnic je pomníčků bohužel moc... Některé opečovávané, některé ne... Ale za každým se skrývá aspoň jeden vyhaslý život. A když si člověk uvědomí, že tam kdosi zemřel tak náhle a možná ani ne svou vinou...!
Hřbitovy jsou jiné, jen nějak teď neumím popsat čím... A samozřejmě že i tím, co píšeš ty...
Trochu zvláštní téma týdne... Ale asi to nějak souvisí s Halloweenem jen, bych řekla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama