Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Fénis 14.

30. srpna 2010 v 17:54 | sussanah |  Fénis
Kdo má pocit, že 14. už četl, tak má pravdu. Ale přečtěte si ji znova. Zjistila jsem, že jsem se v návalu tvůrčího čehosi do příběhu úplně zamotala a asi bych se z něj nedokázala dostat ven...
Proto se omlouvám všem, kteří tímto budou zmatení a doufám, že nepřestanete číst =)
A pozor, jak text, tak fotky ve všech povídkách jsou moje vlastní tvorba! Takže žádné kopírování!



Když jsem věděla, že Lucu mám hledat jinde, nebylo už proč tam zůstávat. Rozloučili jsme se. Ona šla domů první. Nebo jsem to byla já?
Vyfotila mi nohy a byla pryč. Tak to byla ona.
Já jsem použila baterku.
Hned jak jsem se vrátila do svojí doby, bleskurychle jsem ze sebe strhala všechny ty staré šaty a ukryla je v suti. Rozhodně se ještě budou hodit. A já bych s sebou taky měla hodit. Jestli jsem měla pravdu a čas v těch dvou časech, které se mi podařilo spojit, plyne stejně, už je tam Luca dost dlouho. Dost dlouho na to, aby se stihnul dostat do nějakýho průseru...
Jenže přece nemůžu do minulosti v džínsách!
"Co mám sakra dělat?" Zoufale jsem přešlapovala a kamínky mi pod nohama skřípaly a rozčilovaly mě.
Jasně, mohla bych si odběhnout něco ušít, ale tolik času jsem teda fakt neměla. Sáhla jsem erb.
Prostě si něco najdu tam. Když to bude třeba.
Zase chvilku trvalo, než jsem si přivykla na tmu. A zase jsem s sebou neměla žádné světlo, které bych mohla použít.
Ale nevadilo to, hrad byl pořád stejný. Když jsem Lucu neviděla z místa, kde jsem se objevila, vykročila jsem stejnou chodbou jako před chvílí. Fakt nevim, proč mi neřekla, kde ho najdu.
Našlapovala jsem tiše a volala jeho jméno. Nic. Došla jsem na konec chodby a nic. Buď můžu zahnout (samozřejmě mám na výběr dva směry), nebo se můžu vrátit a prozkoumat druhou stranu chodby. Bohužel co se na hradu měnilo bylo využívání místností. Neměla jsem nejmenší tušení, kde co je. Jedině snad kuchyň byla stále na stejném místě.
"Kuchyň!" Je tam teplo a jídlo. A v tuhle dobu tam nikdo nebude. Snad ani před těmi několika hodinami. A snad měl Luca stejnej nápad. Potichu jsem seběhla všechny schody ke kuchyni. Bylo jich snad milion a kdybych měla běžet nahoru, možná by mě to zabilo.
Doběhla jsem až k těžkým dřevěným dveřím. Mechanismus kliky byl sice primitivní, ale funkční. To se o některých moderních věcech nedalo říct, ani když byli nové. A tohle bylo evidentně už pár let používané. Pomodlila jsem se, aby to moc nevrzalo.
I když jsem měla takový pocit, že kdybych se tolik nebála a neplížila a nekrčila, nevypadala bych zdaleka tak nepatřičně.
Nevrzlo to víc, než dveře do naší koupelny.
Uvnitř byla tma, ale v obrovském krbu ještě žhnuli uhlíky. Zadívala jsem se do nich. Byli tak kouzelné...
V kotlíku nad nimi něco smrdělo. Radši jsem nezjišťovala, co to bylo. Jak jsem tam tak stála, hypnotizovaná tím žhnoucím peklem, uslyšela jsem za sebou pohyb.
"Luco?" Zkusila jsem to. No a co? Za to mě nemůžete kamenovat. I kdyby to nebyl on, aspoň jsem dala najevo, že o dotyčném vím.
Rychle jsem očima přehlédla všechno v mém akčním rádiusu, co by se eventuelně dalo použít jako zbraň. Pohrabáč a naběračka. Oboje mělo svůj potenciál. Pohrabáč nějaký trouba nechal mezi uhlíky a naběračku zase v tom hrnci. S trochou štěstí bylo oboje horké. Navíc nadosah.
Tak už se ozvi... Pomyslela jsem si a už jsem se chtěla sehnout pro ten pohrabáč. Řekla jsem si, že nebudu riskovat možnost, že se tou smradlavou věcí taky zřídím.
"Jak znáš moje jméno?"
Neuvěřitelně se mi ulevilo, když jsem poznala jeho hlas, ale jak se sakra může tak blbě ptát? Otočila jsem se na něj.
"Co se tak ptáš, to jsem přece já." Rozhodila jsem rukama.
"Jak já? Nemám pocit, že bych tě znal. A holky přece nenosí kalhoty." Řekl nedůvěřivě. Padla mi čelist. Že by to nebyl "můj" Luca?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 30. srpna 2010 v 18:04 | Reagovat

Ježiši já už v tom začínám mít zmatek. No nechtěla bych být na jejím místě, pěkně se to komplikuje. Ale zase ví, že za pět let bude ještě na živu a bude mít Lucu. Takže by se z toho měla dostat, protože se to vlastně už jednou stalo, což znamená, že ta o pět let starší by měla vědět co dělat, protože si to vlastně už prožila. Nebo to tak nefunguje?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama