Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Fénis 13.

29. srpna 2010 v 23:38 | sussanah |  Fénis
Lucrecie promiň, já ty otevřený konce prostě žeru =) Ale tenhle jsem se snažila trochu víc "učesat" =)



Po chvíli ticha si asi hlas myslel, že se zbláznil. Já bych si to myslela určitě. Jenže co když to byl Luca? Nemohla jsem si dovolit ho hnedka minout. Jenže jak odpovědět na takovou otázku? Ano? Tady já? Bože to jsou ale problémy...
"Haló?" No to nebylo o moc lepší.
Další chvíle tíživého ticha. Stála jsem nehnutě. V tmavé chodbě bez osvětlení. Oči si pomalu začali zvykat a já už lehce rozpoznávala obrysy. A v dalších vteřinách mi pomohl měsíc. Byl asi zrovna úplněk, protože taková šajna se hned tak nevidí. Okna byla velká, takže za chvilku byl osvětlený i ten mluvící roh.
"Už mě asi vidíš, co?"
"Jo, vidim. Kdo jsi?" Tak dobře jsem zase neviděla, i když něco mi bylo nepříjemně povědomé. Asi samotný hlas.
"Neměj strach, Rolničko." Řekl hlas a celý vstoupil do měsíčního svitu.
V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal. Jednak to oslovení a jednak to, co jsem viděla.
"Tak mi nikdo neřekl od..."
"Od té doby, co ses rozešla s-"
"Ani to jméno neříkej!"
Poslechla.
"Jak je tohle vůbec možné?" Byla jsem na pokraji nervového zhroucení. Nebo hysterického záchvatu. Tím jsem si nebyla jistá, ani jedno jsem ještě nezažila.
"No, na erb jsi evidentně přišla. Teď ti ještě musím vysvětlit, jak to celé chodí. Ale je to dost zamotané, tak si pojď sednout."
Vyzvala mě a já ji jako poslušný pejsek následovala chodbou. Vešli jsme do prázdné místnosti s krbem, který sice dohoříval, ale stále hřál.
"A když znáš mě, znáš i Lucu?"
"Jistě, toho tady ale nenajdeš." Ještě než jsem se stačila vyděsit, tak pokračovala.
"Tím, že sis oblékla tyhle šaty, tak ses poslala do jiné minulosti. Poslala ses do doby, kdy byli tyhle šaty nové." Jistě, chtěla mi tím něco říct, ale mě nedocházelo co.
"Chápej. Když se erbu dotkneš bez ničeho, hodí tě to do času, který běží souběžně s tím tvým. Je tam stejná denní i roční doba. Datumy a dny na sebe taky stejně lícují. Jediné, co se liší, je rok. Ale když se erbu dotkneš ve chvíli, kdy držíš něco starého, respektive středověkého, hodí tě to do doby toho předmětu." Byla trpělivá jako učitelka ve školce. A já poslušně poslouchala a snažila si to zapamatovat. Nebylo to zase tolik informací, abych to nezvládla.
"Takže jestli měl Luca něco u sebe, nemusim ho taky nikdy najít?" Zděsila jsem se najednou.
"Neboj, Lucu najdeš, když si s sebou nic nevezmeš. Víc ti ale neřeknu, to by nebylo překvapení." Usmála se na mě. Nikdy jsem si nevšimla, že mám trochu křivý úsměv. Bylo to docela pěkné.
"A jak to vlastně všechno víš a odkud jsi?"
"Já jsem z doby za pět let, přibližně." Odpověděla po krátkém počítání.
"Jestli teď řekneš, že tu na mě čekáš, protože se ti před pěti lety stalo to samé, tak se asi půjdu nechat poštípat od mravenců, protože by to bylo pořádný sci-fi." Ušklíbla jsem se.
"Neřeknu. Tohle se vůbec nemělo stát. Měla jsi na to přijít sama, na to s těma věcma. Jenže mě došli baterky ve foťáku a nemám s sebou cestu zpět." Řekla zkroušeně. Kdyby bylo pořádné světlo, určitě bych se i viděla červenat. To by teda byl úlet.
"Máš nabíjecí?"
"Měla jsem."
"Fajn, tak mi je dej." Řekla jsem a začala jsem se šacovat. Když jí dám baterky do foťáku, zbyde mi mobil a baterka na klíčích. To by mělo stačit. Mysleli jsme stejně, protože se mě zeptala, jestli se budu mít jak vrátit. Když jsem jí to potvrdila, baterky si ode mě ráda vzala.
"Trčím tu už týden. Díky bohu, že minulost probíhá stejně."
"A proč ses vlastně vrátila zrovna do téhle minulosti?" Zeptala jsem se, když už jsme měli zase všechno uklizené.
"Ani nevím, bylo to takové nutkání." Zahleděla se z okna a pohladila stejnou brašnu, jakou jsem měla u pasu i já. Bylo to opravdu dost zvláštní. Byla mi tak podobná a přesto jsem cítila, že je něčím jiná.
Vlastně mi byla víc než podobná. Prostě jsem to byla já. Jen o pět let starší. A s nějakým děsivým zážitkem... Nebo snad předtuchou?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 30. srpna 2010 v 13:43 | Reagovat

No co mi zbývá než ti odpustit zase ten konec. To, že je to ona jen trochu starší mi došlo už v průběhu kapitoly a o to je to teda zajímavější. Už se děsně moc těším na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama