Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 21.

3. července 2010 v 12:42 | sussanah |  Učitel
Talíř se neroztříštil na tisíce kousků a ani neodletěl do všech koutů místnosti, jako to bývá ve filmech. Skoro bych řekla, že se skoro nehnul z místa, na které spadnul. A rozštípl se jen na tři velké kusy.
"Dlužíš mi talíř." Procedila jsem vztekle skrz zuby. Byl můj oblíbený.

Honza se tvářil tak samolibě, až mě zamrazilo. Tak nějak jsem tušila, že si nepřišel povídat.
"Sluší ti to, když se zlobíš, kočičko." Skoro bych řekla, že u toho mrknul.
Byla jsem rozhodnutá nenechat se tak snadno, jako minule.
"Jak ses sakra dostal dovnitř?" Vyjela jsem na něj.
Vytáhnul z kapsy klíče a zacinkal mi s nimi před nosem. Ztuhla jsem. To jsou přece Petrovi klíče! Jen doufám, že za sebou nezamknul... Nic jsem teda neslyšela, ale kdo ví...
Viděl, jak mě to překvapilo a spokojeně se usmál. Zřejmě si myslel, že mě má pod kontrolou. To se ale sakra spletl. Rozhodla jsem se, že buď teď, nebo bude pozdě.
Hodila jsem po něm utěrku a doufala, že ho zaměstná na dostatečně dlouho, abych stihla aspoň něco. Prostě jsem si řekla, že nejlepší obrana je útok a šla jsem do toho. Utěrka mu letěla přímo na nos. Jak jsem doufala, ohnal se po ní. Jenže to už jsem se já rozeběhla. Taky přímo na něj. Ramenem jsem se mu trefila pravděpodobně na solar. Protože docela uspokojivě heknul a zakolísal.
Nejlepší asi bude, když už si ho nebudu víc všímat, u dveří čapnu mobil a klíče a vypadnu. Už jsem takhle utíkala nespočetně krát na autobus. Nebude to pro mě těžké. I když jsem bosa... Za sebou jsem ale slyšela, jak se Honza sbírá ze země! Na boty jsem se vykašlala. Měla jsem i mobil, i klíče a ruku na klice. Už jsem jí tiskla, když...

Tváří se pěkně vyděšeně kočička. To bude tak snadné. Trošku si s ní pohraju. Vlastně ani nevím, co bych chtěl víc. Jí? Nebo dostat toho skrčka Petra? Třeba můžu mít oboje. Samolibí úsměv je jeden z mých nejoblíbenějších.
Ale co to bylo? Ten kratičký záblesk v jejích očích už nebyl strach. Co to sakra bylo?! Aha... Odhodlání... Škoda, že mi to došlo až po tý blbý utěrce. Takovej starej trik a já na něj skočím! A dokonce dvakrát. Taková šlupka, ještěže to nešlo níž.
Trvalo mi jen pár vteřin se sebrat. A ta malá mrcha už byla u dveří! Chtěl jsem se za ní rozběhnout, ale ta rána byla asi větší, než jsem si chtěl přiznat. Nebyl to běh, bylo to vláčení se. Ale s každým krokem se to zlepšovalo.
Už jsem jí měl skoro nadosah ruky, když se rozletěli dveře.

Nikdy jsem si nemyslel, jak rychle dokážu vyběhnout po schodech tak vysoko. Pár schodů od jejího bytu jsem slyšel tříštění skla. Snad nejdu pozdě! Pak rána, jako když někdo spadne. Srdce makalo tak, že jsem se skoro bál, aby mě nepředběhlo.
Už jsem měl nadosah kliku od jejího bytu. Jenže jsem sakra neměl klíče! Stejně jsem za ní ale vzal. Kupodivu dveře neodporovali. Vletěl jsem dovnitř jako blázen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vampire bloody girl vampire bloody girl | Web | 3. července 2010 v 20:31 | Reagovat

Ahojky :) kamarádka mi psala že prý opravuješ povídky ? je to pravda? :-)

2 lucrecia lucrecia | Web | 3. července 2010 v 21:44 | Reagovat

jé, to je svělé. už se moc těším na další a doufám že to nebude trvat zase tak dlouho

3 pavel pavel | Web | 4. července 2010 v 13:14 | Reagovat

čtivé :-)

4 April^^ April^^ | Web | 5. července 2010 v 16:42 | Reagovat

Prečo to vždy ukončíš, keď je to také napínavé...? :D Som strašne zvedavá ako to bude pokračovať :-D

5 Dragita Dragita | Web | 17. ledna 2011 v 11:35 | Reagovat

heeej, zase napínavý konec :D  :D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama