Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Fénis 10.

22. července 2010 v 16:27 | sussanah |  Fénis
Vím vím, jak nemáte rádi otevřené konce... Ale tohle ještě není konec, takže to klidně může být otevřené! =D


Hrozně jsme se oba lekli. Nejhorší je, že Paolo byl úplně ticho. A ta rána vyšla právě z koutu, kde si před chvilkou hrál.
Vrhli jsme se tam, ale Paolo tam nebyl. Pokoušel se o mě infarkt. Ztratila jsem dítě a nejsem tu ani týden!
Luca se začal smát.
"Ten kluk je dobrej. Mě trvalo měsíc, než jsem zjistil, kde je tu chodba."
"Cože?"
"No tajná chodba, neříkej, že jsi o nich nikdy neslyšela."
"Slyšela. Kam vede tahle?" Byla jsem podrážděná, jistě že jsem slyšela o tajných chodbách.
"Neboj, je jen o patro níž."
"No a co udělalo tu ránu? Já myslela, že tajný chodby jsou od toho, aby o nich nikdo nevěděl."
Luca se zamyslel. Věděla jsem, že něco nebude v pořádku.
"No, to budeme asi muset zjistit. Jdeme." Chytil mě za ruku a pomohl mi vstát. A už mě táhnul o patro níž.
"Měl jsi mi říct, že je tam tajná chodba." Trochu jsem se na něj zlobila, ale strach jsem měla větší.
"Promiň, nedošlo mi to. No a pak jsi se na mě vrhla." Mrknul na mě. Skoro bych řekla, že nemyslel to u toho erbu. Trochu jsem se začervenala. A řekla si, že už to nebudu dělat. Jako by mi snad četl myšlenky.
"Ne, že by mi to vadilo."
"Dobře, budu si to pamatovat a zase po tobě někdy skočím." Rýpla jsem si. To už jsme ale byli tam, kde Luca tvrdil, že bude Paolo. Jenže on tam nebyl. Teď už to vážně nebylo vtipný.
Pak se ale ozval hlasitý smích. Paolo se na mě vrhnul, ani nevím odkud.
"Paolo! Tys mě tak vyděsil!" Vyprostila jsem se z jeho objetí a klekla si k němu.
"Už se mi neschovávej, ano?"
"Dneska už ne." Nevinná dětská tvářička dávala jasně znát, že se mám ještě na co těšit.
Luca stál kousek od nás a studoval něco na zdi.
"Copak tam máš?"
"Nic. Jen se snažim přijít na to, co byla ta rána." Něco mi určitě tají.
Vstala jsem, Paola jsem si pro jistotu chytla za ruku, a chtěla jsem už odejít. Jenže Luca stisknul něco ve zdi. Ozvala se další ohlušující rána.
Skrze prach, který se vzápětí zvednul, jsem nic neviděla. Paola jsem si držela, ale Lucu ne...
"Luco!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 22. července 2010 v 17:23 | Reagovat

to máš teda velkou pravdu, že takové konce nemám ráda, ale zas se mám na co těšit. měla bych jen jednu malou připomínku..jak je ten odstavec, kdy přijdou tam kde by se teď měl nacházet paola, tak to moc nedává smysl.To už jsme ale byli tam, kde Luca tvrdil, že bude Paolo. Jenže on tam nebyl. Teď už to vážně nebylo vtipný. Začal se hlasitě smát. Měla bys tam napsat, kdo se začal smát, protože když jsem to četla tak jsem si myslela, že Paolo tam není, takže se začal smát Luca. ale jinak zase skvělé

2 •MiNiLaDý°PaťUšQá• •MiNiLaDý°PaťUšQá• | Web | 22. července 2010 v 21:32 | Reagovat

:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama