Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Fénis 8.

25. června 2010 v 20:19 | sussanah |  Fénis
Konečně trocha akce =)



Povinnosti pečovatelky malého Paola mě na několik dalších dní naprosto pohltili. Nebylo ale těžké najít si důvod k setkání s Lucou. Ani s dokonalou mapkou jsem si v ulicích vesničky nebyla moc jistá a tak jsem ho sem tam požádala o doprovod. Luca byl výborným společníkem pro mě i pro Paola. Skoro jsem nevěřila tomu, jak si toho prcka získal. I když ono to vlastně nebylo tak těžké. Paolo je dobře vychovaný a tady ho ještě nemělo co zkazit. Řekla bych, že ani já jsem nebyla tak klidné dítě. A Luca určitě taky ne.
Dneska nás oba vzal na Fénis. Docela mě překvapilo, že Paolo tam ještě nebyl. Teda, tvrdí to on. Je klidně možné, že tam byl a jen si to nepamatuje.
Luca nám udělal soukromou prohlídku. Kdybych bývala tušila, že ho potkám, mohla jsem ušetřit, ale stejně těch euráčků nelituju. Jen mě štve, že jsem ještě neměla příležitost vyzkoušet svou teorii o cestě za Casanovou.
Paolovi se nejvíc líbil obří krb v hradní kuchyni. Byl vážně fenomenální. Vešel by se do něj celý můj pokoj a ještě by tam bylo místo.
Do místnosti s erbem jsem se nechtěla vůbec dostat. Ne, dokud nebudu sama, ale Lucova trasa přes něj bohužel vedla...
"Co máš na tom erbu?"
"Jak to myslíš?" Zarazila jsem se.
"No, pořád na něj koukáš. I minule jsi byla úplně fascinovaná."
"To se ti jen zdá. Prostě se mi jen líbí." Snažila jsem se o ledabylost, ale asi se mi to moc nepovedlo. A pak se stalo něco, co se stát nemělo. Luca zvednul ruku a chtěl se erbu dotknout. Nebyl to rychlý pohyb, ale já byla jako zpomalená. Vykřikla jsem a skočila jsem po něm. (Paolo naštěstí zrovna zkoumal starodávný záchod, takže s hlavou v míse neviděl, co se stalo.)
No a co se teda stalo? Nic nečekanýho. Zakopla jsem o vlastní nohu, nestála jsem k Lucovi totiž čelem, ale bokem. A jak jsem se chtěla rychle vyrhnout k němu, prostě jsem to nevybrala. Tak jsem k němu spíš doletěla, než co jinýho. Naštěstí mě chytil, ale rovnováhu ne. Spadli jsme oba. Já do měkkýho. Luca letěl přímo na kamennou dlažbu.
Když jsme se přestali hýbat. Vyděšeně jsme se na sebe dívali.
"Promiň." Hlesla jsem. Paolo se najednou začal smát jako šílený. Aspoň někdo z toho nebude mít trauma. Takovej pěknej kluk a já ho... No počkat... Já jsem věděla, že mi někoho připomíná! Vytáhla jsem z kapsy mobil a nalistovala TU fotku. Podržela jsem telefon u Lucovi vyděšené tváře. Mělo mi to dojít hned. Jak jsem mohla být tak slepá!
"Jsi v pořádku?" Neměla bych se na tohle ptát spíš já?
Schovala jsem telefon a začala se zvedat. Paolo se stále smál a Luca se nepřestal divit.
"Promiň, vážně. Vůbec nevím, co to do mě vjelo." Omlouvala jsme se a cítila jsem, jak rudnu.
"To nic, určitě jsi nechtěla, abych porušil tu prachovou vrstvu, viď?" Usmál se. On dokáže vtipkovat i v takovéhle situaci. Neuvěřitelné. Usmála jsem se.
"Asi."
Pomohla jsem mu vstát a oprášila jsem mu záda. Opravdu se tu už dlouho neuklízelo.
"Ježiš, ty krvácíš!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 25. června 2010 v 21:26 | Reagovat

hele že já bych to uhodla

2 @Nikushka@-fan HP-your love affs.....:* @Nikushka@-fan HP-your love affs.....:* | Web | 26. června 2010 v 13:57 | Reagovat

super díl :)
PS:Jenom sem ti chtěla napsat že už sem zpět =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama