Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 14.

7. května 2010 v 18:24 | sussanah |  Učitel
V tomto díle se stane jedna věc, která bude mít ještě velkou dohru...


Netrvalo dlouho a Maruščin pokoj byl vyklizený. Připravený pro Petra. Když už jsem byla v ráži, vzala jsem rovnou i svůj pokoj. Jak se říká - z jedné vody na čisto. To přísloví je ale pěknej kec. Kdybych si vodu neměnila asi tak milionkrát, nikdy bych nic neuklidila. S mým pokojem to bylo horší. Nakonec, bydlím tu už fakt dlouho.
Sedla jsem si do otevřeného okna a nastavila tvář sluníčku. Bylo nádherně. Chvilku jsem se bavila představou, že by si někdo mohl myslet, že chci třeba skočit. Momentálně ale nemám jediný důvod. Sice je mi po Marušce trochu smutno, ale vím, že dlouho sama nebudu. Při té myšlence ve mě tak hrklo, že jsem z toho okna málem vypadla. Svezla jsem se na postel a složila hlavu do dlaní.
"Cos to zase vyvedla, ty kozo jedna...?"
Nadávala jsem si, že jsem byla tak prostořeká, ale pak jsem si vzpomněla, jak byl Petr nešťastný při zmínce o Honzovi a zase jsem si byla svým rozhodnutím jistá.
I když, Honza přece nemůže bejt tak špatnej... Pamatuju si ho jako fajn kluka. Dokonce jsem ho jednu chvíli tajně baštila. Natáhla jsem se na záda a podložila si hlavu rukama. Trochu jsem se zasnila. Vzpomněla jsem si na jedno letní odpoledne. Bylo to už docela dávno. Mamka mě poslala do krámu pro chleba a máslo. Loudala jsem se a máchala taškou. Už zdálky jsem poznala, že před krámem na lavičce sedí Honza s kamarádem. Toho jsem znala jen trochu, ani jméno už si nevzpomenu. Naštvalo mě, že budu muset projít kolem něj, když mám na sobě jen staré tepláky. Nojo, tenkrát se to tak ještě nebralo a my děti, jsme prostě byly děti. Jenže jsem neměla na výběr, krám byl jen jeden. Hrdě jsem vztyčila své dětské tělíčko a namířila jsem si to přímo do prostředku dveří. Když jsem byla metr od nich, někdo mě pozdravil. Lekla jsem se. Nebyl tam nikdo jinej, než Honza. Otočila jsem se na něj a on se usmíval! Poskočilo mi srdce. Usmála jsem se a taky jsem ho pozdravila. Když jsem vešla do krámu, prakticky jsem zapomněla, pro co jdu. Musela jsem obejít všechny regály, než jsem si vzpomněla a doma jsem pak za to dostala trochu řečí, že mi to dlouho trvalo. Ale mě hřálo u srdce, že mě Honza pozdravil a dokonce se usmál. A sám od sebe!
Tahle vzpomínka byla skovaná hluboko. S ní se vyplavila ještě hromada dalších, ale už se mi nechtělo jen tak ležet a vzpomínat. Dala jsem se znovu do práce. Hotovo jsem měla až dlouho po západu slunce.
Nakonec jsem zkontrolovala, jestli zámky na všech dveřích fungují. Naštěstí jo, takže jsem mohla jít spát.
Všechny pracovní dny mi utekly neskonale rychle. Tedy. Myslím pondělí a úterý. S Petrem jsme se neviděli, ale domluvili jsme se, že po tréninku si někam skočíme.
V úterý jsem před tělocvičnou stepovala jako první. Půl hodiny před začátkem. Připadala jsem si jako blázen. Otočila jsem se ke zdi a opřela se o ní čelem. Měla jsem v kapse jednu věc, kterou jsem chtěla dát Petrovi, ale nebyla jsem si úplně jistá. Zase. Začala jsem kopat do zdi. Jen tak lehce. Spíš jsem se od ní odrážela nohou. Najednou mě někdo chytil za ramena a otočil mě. Než jsem se stačila nadechnout, nebo nedejbože se podívat, kdo to je, začal mě líbat. Doufala jsem, že je to Petr. Lehce jsem přiotevřela oči a málem jsem dostala infarkt. Nebyl to Petr! Byl to Honza! Chtěla jsem se od něj odtáhnout, ale měl fakt sílu... Skoro jsem začala brečet, ale s cizím jazykem v puse to moc nejde. Bušila jsem do něj, ale byli jsme moc blízko sebe a já se nemohla pořádně napřáhnout. Když už jsem se skoro začala vzdávat, uslyšela jsem dupot. Bože, ať je to Petr...!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 7. května 2010 v 18:59 | Reagovat

Páni konečně další úžasná kapitolka. Doufám, že to doopravdy bude Petr a abych se přiznala-šíleně se těším na pokračováníXD

2 Paťušká - Cherry :) Paťušká - Cherry :) | Web | 7. května 2010 v 19:53 | Reagovat

Ahooj, ten učitel nemá chybu :) sííce o nečíítam ale može byť fakt boombovýý nie?? :D a ako sa mááš? čo novéé? :) ja som bola naplaváárni bolo super =)) a zajtra idem na kolotočee.. neiem či som ti to už píísala ..ale asi hej :D:D tak sa maaj kráásne moa Sbéé čaaw.. :-)

3 lucrecia lucrecia | Web | 7. května 2010 v 20:02 | Reagovat

co jinyho říct než NO PÁNI

4 Cherry <<< Cherry <<< | Web | 7. května 2010 v 20:48 | Reagovat

:) začiatok som si prečítala =) aLE URčITE JE to sranda.. je je ten prííbeh od začiatku?? :D lebo takto, ked to číítam možno od stredu prííbehu tak to nechápem :D musíím si prečíítať celuu povideku Učitel =) :D jééj, takže smne už offiaiáálne Sbééčky.. už tam emááš napíísané že: Cherry - zatím na zkoušku..ale už si si to vymazaláá.. :) som ti vdačná.. a určite si niekedy ten prííbeh prečítam.. dnes.. len tuuto kapitolu.. len najprv idem urobiť 3 diplomečky.. ahojky zatiaaal..mUcK :-)  :-)  8-)  ;-)

5 Cherry <<< Cherry <<< | Web | 7. května 2010 v 22:34 | Reagovat

Ano, ano.. ved ked budem mať čas tak prečo nie.. :) anoo? :) dakujeem za pochválenie .. snažím sa obiehať každýý den.. len niekedy mi to nevíde ;)) vždy komentujem, hláásam a obieham. :) :-)

6 Dragita Dragita | Web | 17. ledna 2011 v 11:05 | Reagovat

woow, dobrá zápletka :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama