Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 13.

1. května 2010 v 21:41 | sussanah |  Učitel
Mám trochu zásek, tak nevím, jak se vám to tentokrát bude líbit. Je to trochu nuda a nic moc se tam neděje. Ale můžu vám prozradit, že na další díly mám vymyšlenej pěknej "zádrhel" =)


Když ten večer Petr odešel, cítila jsem se podivně. Pomalu jsem sklidila nádobí, a rovnou jsem ho umyla. I když normálně bych ho nechala do druhého dne. Potřebovala jsem ale přemýšlet. Nebylo moje rozhodnutí unáhlené? Bylo... Jasně že bylo. Z úvah mě vytrhla Maruška. Poslední dobou se vracela takhle pozdě skoro každý den.
"Ahój, jakto, že ještě nespíš?" Pozdravila mě zvesela.
"Měla jsem rande." Odpověděla jsem po pravdě a cítila jsem, že jsem trochu zčervenala.
"Nekecej! A jakej je?"
"Bezva." Usmála jsem se a dál se věnovala nádobí. Už ho moc nebylo.
Maruška bez varování změnila téma.
"Chci se odstěhovat."
Spadnul mi nůž. Naštěstí jsem se ho nepokusila chytit.
"To já přece vím, za měsíc odjíždíš."
"Chci se odstěhovat do konce příštího týdne. K Filipovi. Pojedeme sice spolu, ale prostě... Chápeš?"
Chápala jsem. Ale nevěděla jsem, co říct. Maruška si moje mlčení vysvětlila asi jinak.
"Mě to hrozně mrzí. Nechci tě nechat na holičkách, tenhle měsíc ti samozřejmě nájem ještě zaplatím."
"Díky. Už jsem s někým mluvila, jestli se nechce nastěhovat, když tu nebudeš. Takže se vlastně nic neděje. Jenom mě to překvapilo, že je to tak najednou." Domyla jsem nádobí a utřela si ruce.
"Takže se na mě nezlobíš?"
"Ne." Usmála jsem se. "Stejně jsem si všimla, že už tu nemáš moc věcí."
Maruška se začervenala a sklopila oči.
"Všimla sis..."
"Jestli chceš, pomůžu ti zítra se zbytkem."
"Vážně? To by bylo super!" No mám jí snad přemlouvat a tvrdit, že se tu budu sama bát? Budu. Ale to je jedno.
"Tak pojď spát, dneska byl dlouhej den."
"Byl."
Zvedly jsme se od stolu a přes koupelnu jsme to vzaly do postelí. Dlouho jsem jen tak ležela a představovala si, jaké to bude, až tu budu sama. A až tu sama nebudu. Nakonec jsem usnula, ale neměla jsem klidné spaní. Ráno jsem byla úplně rozlámaná a unavená.
Ještě jsem Marušce pomohla dobalit a najít pár posledních věcí a vyrazily jsme. K Filipovi to nebylo daleko. Tři zastávky autobusem. Cestou jsme si povídaly, ale obě jsme cítily, že se něco podstatného mění. Znaly jsme se už hrozně dlouho, snad od základky. A teď jsme se rozcházely. Bylo to divné. Když jsme vynesly bágly z busu, postavily jsme je na zem a podívaly se na sebe. Maruška měla červené oči. Já asi taky, pálily mě. Najednou mě Maruška prudce objala a začala fakt brečet.
"Já jsem si to asi rozmyslela. Nikam nejedu!" Dostala ze sebe mezi vzlykama. Tomu jsem se musela zasmát. Tu cestu plánovala několik měsíců. Jela bych s ní, ale bála jsem se.
"Ale jedeš. Vždyť už máš všechno zařízený a koupený a naplánovaný." Domlouvala jsem jí, ale v duchu jsem si přála to, co ona. Ale Nový Zéland byl její dětský sen.
"Tak jo, máš pravdu." Odlepila se ode mně a sáhla si do kapsy. Pak ke mě pomalu natáhla ruku. I já ji natáhla. Vrátila mi klíče. Mlčky jsem je strčila do své kapsy a než jsem stačila něco říct, přišel Filip.
"Ježiši stalo se něco?!" Skoro zakřičel, když nás viděl. Není se čemu divit, obě jsme byly rudé, obličeje napuchlé a po tvářích nám tekla řeka.
"V pohodě." Stereo odpověď. Když pochopil, která bije, shovívavě se usmál. Vzal obě Maruščiny tašky a řekl, že půjde napřed.
"Nechoď, půjdu taky." Naposledy jsme se s Maruškou objaly. Dívala jsem se za nimi, dokud nezmizeli za rohem. Maruška se několikrát otočila a zamávaly jsme si. Když už jsem tam stála sama, otočila jsem se a vydala se na druhou zastávku. Autobus jel hned.
Za půl hodiny jsem ležela na podlaze prázdného bytu a čučela jsem do stropu. Nečekala jsem, že mě to tak sebere. Ani pípnutí esemesky mě nevytrhlo z toho štronza. Pak mě ale napadlo, že nevím, jestli jsem zavřela dveře. Posbírala jsem se ze země a došla k nim. Zavřeno. To je dobře. Na mobilu byla reklamní esemeska od operátora. Budu se toho muset nějak zbavit, štve mě to.
Ten den už jsem nic neudělala. Naštěstí byla neděle a na pondělí padnul státní svátek. Ani nevim, proč jsem si nic nenaplánovala, když už byl třídenní víkend. To už je ale jedno.
Po dlouhé, horké koupeli jsem si vlezla do postele. Sice s knížkou, ale skoro hned jsem usnula. Zdálo se mi o Marušce. O Petrovi. Ráno jsem si ale nic nepamatovala. Teda nic konkrétního. Jen vím, že se mi zdálo o nich.
Pořádně jsem se nasnídala a místo plánovaného výletu do přírody. No dobře, do parku ve městě. Jsem se dala do obrovského úklidu. Otevřela jsem všechna okna a pustila se do toho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Paťušká - Cherry :) Paťušká - Cherry :) | Web | 2. května 2010 v 10:03 | Reagovat

:-) Ahooj AFFs ako sa mááš?? zajtra už skoláá :( ešte som neni naučenáá.. idem si niečo priať na blog :)) tak a inak obieháám =)) včera bolo super =) boli sme vonku, neviem či som ti to už hovorila =) xD xD dobžéé tak ahoooojkýý :))

2 lucrecia lucrecia | Web | 7. května 2010 v 17:27 | Reagovat

trochu mě překvapilo, že když jsem tu nějakou dobu nebyla tak přibila jen jedna kapitola, ale chápu to a moc se těším na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama