Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Fénis

21. května 2010 v 18:53 | sussanah |  Fénis
Kratičká jednorázovka z poznámky v sešitku. Inspirováno loňským výletem do Itálie =) Mám i fotky toho zmiňovaného hradu a možná, že je sem časem taky dám =)


Hrozně dlouho jsem se na ten výlet těšila. Poznávací zájezd po italských památkách. Přes den jsem fotila jako blázen a večer jsem si psala cestovatelský deník. No, pod tím honosným názvem se skrýval obyčejný tlustý sešit, ale dávala jsem si záležet.
Jeden z posledních dnů jsme vyjeli na hrad Fénis. Bylo neskutečné horko a hrad byl, jak jinak, na kopci. Vydrápala jsem se nahoru a před prohlídkou jsem si stačila lehce vydechnout. Hrad byl nádherný. Vysoké kamenné zdi. Malá okýnka.
Když jsme vešli na nádvoří, ovanul mě podivný chlad... Nádvoříčko bylo poměrně malé. Bylo čtvercové. Stáli jsme ve vstupní bráně, u protější stěny byl zbytek schodiště, které se přímo u stěny rozdvojovalo. U rozdvojení byla stará freska, na které byl moc pohledný muž. Chvilku jsem se na něj se zájmem dívala a pak nás průvodkyně odvolala na začátek prohlídky interiéru. Procházela jsem se jako ve snu. Jako bych tam už někdy byla. Což ale bylo pro současný život vyloučený, protože v Itálii jsem poprvé.
Prohlížela jsem si dřevem a brokátem obložené stěny a cítila jsem se... no... zvláštně.
V jednom pokoji mě zaujaly ohořelé trámy. Byla tam velká postel s rudými nebesy a průvodkyně tvrdila, že pokoj je původní, tedy beze změn od patnáctého století. Pochybovala jsem o tom. Ty trámy byly rozhodně ohořelé a postel vůbec... Kdyby řekla, že postel je původní, ale přestěhovaná, tak bych věřila. Ale takhle...
Potichu jsem se přesunula ke krbu. Průvodkyně stále něco vyprávěla, ale já jsem jí už neposlouchala. Zaujala mě římsa nad krbem. Lépe řečeno erb, který nad ní byl vytesaný. Klasický tvar, horizontálně přepůlený a ještě úhlopříčně přepásaný. Velmi geometrické. Dotkla jsem se ho a v tom se mi zatmělo před očima. Skoro jsem upadla, ale v poslední chvíli se mi podařilo zachytit se římsy.
Levou rukou jsem se stále přidržovala římsy. Pravou rukou jsem si stáhla brýle z nosu a hřbetem jsem si přejela přes oči a čelo. Chvíli jsem tak zůstala. Chtěla jsem se otočit k průvodkyni, ale něco mě zarazilo. Bylo mi najednou tepleji, než před chvilkou. Otevřela jsem oči. V krbu plápolal oheň. Trochu jsem odstoupila, začalo to pálit. Otočila jsem se do pokoje a v tu chvíli jsem věděla, že tak úplně beze změn, ten pokoj vážně nebyl. Není. Nevím... Přede mnou byla velmi podobná postel, s jinak vyřezanými sloupy pod nebesy. A nebesa nebyla rudá, ale blankytně modrá. laté polštáře. V pokoji kromě mě nikdo nebyl. Ale slyšela jsem hlasy a blížící se kroky. Přitiskla jsem se ke krbu, ke straně dál od dveří. I když to vlastně těžko říct, protože dveře byly z obou stran.
Zvolila jsem stranu, ze které jsem nic neslyšela. Jen jsem se tam schoulila, otevřely se dveře.
Vešel muž, prošel kolem krbu a sundával si kabátec. Rychle jsem si znovu nazula brýle. Když ten muž došel k posteli, hodil ho přes pelest. Podíval se na krb, řekla bych, že i na mě, ale neviděl mě. Připadala jsem si jako magor. Jestli se mi to jen zdá a já se teď krčím před turistickou výpravou, pravděpodobně mě zavřou do cvokhauzu. Muž byl oblečený jako ze starého filmu. Z hodně starého. Asi jako Tři mušketýři.
Muž se zamračil na krb a překonal těch pět metrů, které ho od krbu dělily. Prohlížela jsem si ho. Připadal mi povědomý. Jako bych ho už někde viděla. Sehnul se ke krbu a z připravené hromádky přiložil dvě polínka. Poté se vrátil k posteli, asi na někoho čekal. Když se znovu podíval na krb, uvědomila jsem si, že je to ten muž z fresky na nádvoří. Sáhla jsem si k pásku a vytáhla foťák z pouzdra. Nevim, co mě to napadlo. Fotit halucinaci... Ale udělala jsem to. Vypnula jsem blesk, nastavila portrét v interiéru a namířila. Hledáčkem jsem našla mužovu tvář a přitáhla jsem si ho. Už jsem to chtěla zmáčknout, pak jsem si to ale rozmyslela a zase se odtáhla, abych ho měla celého. Už jsem ostřila, když se z vedlejší místnosti ozvalo volání:
"Giacomo! Giacomo?!"
Muž se usmál.
"Tady jsem!"
Foťák byl zaostřený, stačilo domáčknout.
"Casanovo, takhle se předemnou schovávat."
Koketní hlas slečny, kterou jsem přes krb nemohla vidět. Ani mě moc nezajímala. Koukala jsem se přece přímo na Giacoma Casanovu!
Jak foťák cvaknul, všechno zmizelo...
Pomalu jsem ho odtáhla od očí. Všechno bylo zase zpátky. Turisti. Průvodkyně. Rudá nebesa...
Posmutněla jsem. Pohled mi zabloudil k foťáku ve svěšených rukách. Zachvěla jsem se. Zmáčkla jsem čudlík pro prohlížení fotek. Srdce se mi zastavilo. Na displejíku byla postel s modrými nebesy. A na ní seděl on...!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 21. května 2010 v 23:33 | Reagovat

páni, tak to bylo napínavé. to bych chtěla zažít strašně moc, vrátit se třeba včase a porozhlédnout se jak to dřív vipadalo ve městě v kterym bydlím

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 22. května 2010 v 11:33 | Reagovat

Překrásné, jo, to by se mi také líbilo.

3 lucrecia lucrecia | Web | 22. května 2010 v 12:37 | Reagovat

určitě napiš, na to bych se moc těšila

4 lucrecia lucrecia | Web | 22. května 2010 v 17:25 | Reagovat

tak to je teda super :-)

5 @Nikushka@-fan HP-your love affs.....:* @Nikushka@-fan HP-your love affs.....:* | Web | 22. května 2010 v 19:05 | Reagovat

super :) povedený! :)
PS:Pozastavuju :(...více na mém blogu...

6 AmeR;c@N G;R! AmeR;c@N G;R! | 27. září 2010 v 12:19 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k tomu, abych si to přečetla:) Úplně mě to dostalo, fakt ;) Jdu na další kapitolu...

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 1. ledna 2011 v 22:30 | Reagovat

Konečně jsem se k tobě pročetla. :-)

Mrknu na to, hned jak si najdu chvilku. ;-)

8 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 5. ledna 2011 v 15:20 | Reagovat

Velice lehoučká jednohubka. Napsané je to veskrze jednoduchým, svěžím stylem, připomíná to zápis z deníku.

Co bych vytkla je zejména časté opakování slov, zejména slovesa "být".

"U rozdvojení byla stará freska, na které byl moc pohledný muž"

- první být by šlo jednoduše nahradit například "všimla jsem si staré fresky", "zaujala mě", "málem jsem přehlédla"...

- druhé potom například "dávný umělec na ní zachytil pohledného muže v renesančním kabátci" "ze které na nás shlížel pohledný muž"...

Dále bych se na některých místech více rozepsala, o hrdince samotné, o jejích pocitech, více dialogů... aby to nevyhlíželo jako prosté vypravování, ale bylo v tom i něco navíc, s čím se čtenář ztotožní.

Nebo bych naopak vyloženě zvolila formu deníku a přeskakovala bych v čase, vracela se a podobně.

Jinak se mi líbí závěrečná pointa a nápad s fotoaparátem. Další plus bod bych dala, za skvěle popsané prostředí, je vidět, že jsi tam skutečně byla. :-)

9 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 5. ledna 2011 v 17:27 | Reagovat

[8]: děkuju za hodnocení =) na to opakování slov se snažim dávat pozor, ale jak píšu rychle (aby myšlenka neutekla), tak mi to občas ujede =)

byla a vrátila bych se tam, je tam nádherně =)

a ještě jednou děkuju :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama