Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 3.

18. dubna 2010 v 13:48 | sussanah |  Učitel
Doufám, že se mi to podaří dokončit... Zatím další pokračování =)


Pod Petrovým vedením se mi nakonec podařilo švihnout s ním o zem stejně, jako on se mnou. Párkrát jsem si to vyzkoušela a Petr šel obhlídnout ostatní, jak jim to jde. Využila jsem té chvilky a šla se rychle napít. Ne moc. Jen svlažit vyschlou pusu.
Všem to šlo, tak se ke mě rychle vrátil. Připadala jsem si už děsně spocená. Amelie se blížila ke konci a já začínala cítit levý kotník a pravé zápěstí. Už před nějakým časem jsem si oboje pochroumala. Oboje najednou. Při jednom tanci. Nejdřív se mi na vysokém podpatku podvrtnul kotník a dopadla jsem tvrdě na ruce. Naštěstí bez zlomenin, ale příjemné to teda nebylo.
Asi to na mě bylo vidět. Nebo mě možná prozradilo to, jak jsem si to zápěstí třela. Nebolelo tolik, dělala jsem to podvědomě.
"Bolí tě něco?" Zeptal se, když jsme byli zase u sebe.
"Ne." Podivila jsem se, ale vzápětí jsem si všimla, že se držím za ruku. "No, to není z dneška, to je už dávno."
Řekla jsem na vysvětlenou a ruku si pustila.
"Tak si to pojď ještě zkusit, než nám zazvoní konec."
Vyzval mě a já rozhodně nehodlala protestovat. Sice jsem měla už trochu strach, abych mu třeba neublížila, přecejen, nějak mě to unavilo, ale nechtěla jsem dát najevo slabost. A nakonec ono u tohohle jde o to, tomu druhýmu ublížit. I když s Petrem jsem měla poněkud jiné plány.
Naštěstí budík zazvonil ve chvíli, kdy mě objal kolem ramen. Na jednu stranu škoda, že mě pustil (i když chvályhodně pomalu), na druhou stranu jsem byla ráda, že nemusim riskovat zkažení dnešní povedené lekce.
Petr mě pustil a odběhl vypnout budík. Po nás prý mají tělocvičnu nějací volejbalisti.
"Tak, a jestli se vám dnešní hodina líbila, budu rád, když přijdete ve čtvrtek. Cvičíme dvakrát týdně. Čas a místo stejné. Příště bychom se naučili reagovat na útok ze předu. Pro dnešek dobrou noc a pozor cestou domů!" Přidal ještě milý úsměv a tím se s námi rozloučil. Popadly jsme svoje hromádky a odporoučely se k šatně. Každá se solo rozloučením. Ani já jsem si to nenechala ujít.
V šatně bylo rušno. Všechny obdivovali jeho svaly. Úsměv. Vůni. Co vás jen napadne. No a krom toho na mě zahlížely. Některé závistivě. Některé vražedně. Nevím, co z toho bylo horší. Všechny byly rychlejší než já. Vlastně jsem se schválně loudala, nechtěla jsem je mít v zádech cestou na zastávku.
Když jsem se konečně vyloudala z šatny, čekalo mě překvapení. Petr. Nezdálo se, že by na mě čekal, ale myslet jsem si to mohla. Usmál se na mě.
"Ahoj."
"Ahoj."
"Myslel jsem, že už tu nikdo nebude, ty nikam nespěcháš?" Zeptal se a bylo jasné, že nečekal. Škoda.
"Ani ne. Ostatní se na mě divně koukaj, tak radši počkám na další autobus." Sice jsem mu to nechtěla říkat, ale nějak to ze mě vyletělo.
"Proč?"
"Asi že ses celou hodinu věnoval převážně mě." Špitla jsem a sklopila oči k zemi.
"To se ti určitě jen zdálo, ale jestli nechceš jet autobusem, můžu tě hodit autem. Kde bydlíš?"
Tak fajn, jdu na hodinu sebeobrany a vlezu do auta s prvním chlapem? Je to vůbec možné? Jo, je. Popsala jsem mu, kde bydlím a on se zaradoval.
"Tak to je super! Bydlím o dvě ulice vedle!"
Vyšli jsme ze školy a osvítilo nás zapadající slunce. Spíš oslnilo. Zastávka byla přímo proti škole. Trochu jsem se obávala, že na mě bude příští hodinu spáchán atentát, až holky uvidí, že mě Petr doprovází. Natož, až zahneme na parkoviště. Radši jsem se na zastávku vůbec nedívala. Stejně bych skrz to slunce nic neviděla. Ale úplně jsem na sobě cítila jejich nenávistné pohledy.
Na parkovišti bylo už jen jedno auto. Tmavě modré Audi. V autech se nevyznám, ale tohle se mi líbilo. Sice mým favoritem i nadále zůstal starý brouk od Volks-Wagen, ale i tak.
Nastoupili jsme a Petr nastartoval. Pustil rádio a vyjel z parkoviště.
Cestou jsem měla příležitost si ho pořádně prohlédnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aprílčanka Aprílčanka | Web | 18. dubna 2010 v 18:55 | Reagovat

je to super :-) pokračuje to veľmi zaujímavo... teším sa na ďalšiu časť :D

2 lucrecia lucrecia | Web | 19. dubna 2010 v 9:50 | Reagovat

takovy štěstí, to se jen tak nestává..bude to mít pokračování ne

3 Dragita Dragita | Web | 17. ledna 2011 v 1:23 | Reagovat

docela jsem se pousmála jak si pomysela, že hnedka po hodně vleze cizímu chapovi do auta :-D  :-D

4 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 17. ledna 2011 v 9:11 | Reagovat

[3]: musela jsem si tgo znova přečíst, abych věděla a taky jsem se zasmála :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama