Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 2.

17. dubna 2010 v 10:06 | sussanah |  Učitel
Takže jdeme na pokračování =) Ale moc se neradujte, bude taky krátký... =D


Byly jsme jako přikované. Zřejmě ani jedna z nás nečekala, že nás bude učit někdo takovej. Mladej. Odhadem mu bylo jen o pár let víc, než mě. Krásnej. Milej... No prostě radost pohledět!
A teď už teda začnu mluvit jenom za sebe, i když bych se vsadila, že ostatní holky to měly podobně.
Nebyl to můj první trénink, takže jsem jakž takž věděla, jak se obléknout a co budu potřebovat. Flašku pití a ručník. To jsem teď svírala za zády a rozhodovala se, kam s tím. Když si náš nový učitel všimnul, jak jsme ztuhlé a že většina z nás má stejné zavazadlo, jako já, poradil nám, kam s tím. Do prostoru na nářadí. I on tam měl svou tašku.
Po chvilce jsme tedy byli všichni připravení začít cvičit.
Petr, tak se nám představil, cvičil celou dobu s námi. To bylo dobře, protože představa, že se bude jenom dívat, byla fakt děsná. Rozcvičku jsme začali běháním kolem tělocvičny. Dokola. Jak blázni. Když už jsem myslela, že vyplivnu duši, zavelel konec. No a pak přišly na řadu protahovací cviky a minimum posilovacích.
Po půlhodinové rozcvičce Petr uznal, že můžeme začít s tréninkem. Rozhodil nás do dvojic, podle typů. Abychom byly vyrovnané. No a jako vždycky, já byla lichá. Tentokrát mi to poprvé nevadilo. Vlastně jsem v to tajně doufala. Znamenalo to totiž jediné. Mým sparingpartnerem bude právě Petr. Doufala jsem, že na mě nadšení není příliš znát. Ale ono by to asi bylo jedno, na takové reakce musí být zvyklý.
Gratulovala jsem si, že jsem nepodcenila výběr cvičebního oblečku. A že mám vlasy pevně sepnuté nad čelem, i když zbytek se mi pěkně kroutí kolem uší. No prostě tentokrát se mi to podařilo.
Petr ještě pustil z přehrávače tichou hudbu, abychom si v té velké tělocvičně nepřipadali divně. Bylo to jen instrumentální a po chvilce mi došlo, že je to soundtrack Amelie z Montmartru. Můj oblíbený film.


Zaposlouchala jsem se do něj a ani jsem si nevšimla, že Petr už stojí přede mnou. V rukou dvě žíněnky. Omluvně jsem se na něj usmála. Řekl ostatním dvojicím, aby si také vzali po dvou žíněnkách a aby každá ze slečen měla jednu žíněnku za zády. Když bylo hotovo, řekl ostatním, ať jdou k nám, že ukážeme, co budeme dělat. V tu chvíli mě polil horký pot. Vždyť já ještě přece nic neumim!
"Neboj," zašeptal mi. "Jenom s tebou trochu švihnu." A mile se usmál. Já se usmála trochu vyděšeně.
"A jak se vlastně jmenuješ?"
"Katka."
A v tu chvíli k nám přišly ostatní holky. Některé závistivě zahlížely, jiné se těšily, jak dostanu na budku.
"Tak, teď dávejte pozor. Kačka mě teď jako napadne a já se budu jako bránit. Takže, Kačko, já se k tobě otočím zády a ty mě takhle chytíš." S těmi slovy mě zezadu objal kolem ramen. Pravou rukou kolem pravého ramene a levou nechal volně u těla. Pokývala jsem hlavou a řekla, že dobře.
"Jak rychle to mám udělat?" Zvyklá z tance, že nejdřív se zkouší pomalu.
"No, to je vlastně jedno. Já se ti přizpůsobim, takže jak si troufneš."
Bylo slyšet, jak ostatní zpozorněly.
Zhluboka jsem se nadechla. Petr se ke mě otočil zády. Věděla jsem, že se mnou švihne na zem. Ale z nějakého zvráceného důvodu jsem se na to docela těšila.
Dva delší kroky a byla jsem u něj. Pravá ruka kolem ramen, levá těsně u těla. Do dvou vteřin jsem byla na lopatkách. Ani jsem nestihla postřehnout jak. Jen jsem cítila, jak mě chytil za tu pravou ruku.
Když jsem otevřela pevně semknutá víčka, klečel nade mnou a svou levou rukou mi mířil na krk. Konkrétně loktem. To by bylo velmi nepříjemné.
"Takže, takhle by to mělo vypadat. Není k tomu potřeba vůbec žádná síla. A v případě, že by tady Kačka byla opravdu úchyl, tak bych jí loktem odstranil z provozu na dostatečně dlouhou dobu pro útěk. To ale teď nikdo radši nedělejte. To až na dalších lekcích. Zatím se budete jenom přehazovat." Pomohl mi vstát. "Zkoušejte to a já vác budu čas od času obcházet, abych opravil případné chyby."
"Tak co, nebolelo to?" Zeptal se, když ostatní odešly.
"Ne, v pohodě. Jen to bylo děsně rychlé, takže ani nevim, cos mi udělal."
Usmál se a zase mě obejmul. Přitom mi to začal vysvětlovat. Kde ho mám chytit, jak stočit vlastní tělo. Byl vážně nebezpečně blízko...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lucrecia lucrecia | Web | 17. dubna 2010 v 12:40 | Reagovat

wau tak to bylo vážně dobry, takovy hodiny bych taky brala

2 Aprílčanka Aprílčanka | Web | 17. dubna 2010 v 14:24 | Reagovat

vrrr... :-D toto sa mi páči. Fakt :D Som zvedavá, ako to bude pokračovať...

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 17. dubna 2010 v 14:51 | Reagovat

A já souhlasím s oběma. Doufám, že pokráčko bude co nejdřív.

4 ♥Sam♥ ♥Sam♥ | Web | 17. dubna 2010 v 14:51 | Reagovat

Jé ty máš dovej dess je krásnej moc se mi líbí :-)

5 Salliene Salliene | Web | 1. ledna 2011 v 0:54 | Reagovat

Líbí se mi to. I styl jakým píšeš.. :)
Tyhle konce miluju. :D

6 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 1. ledna 2011 v 1:06 | Reagovat

[5]: děkuju =)

7 Annie Annie | Web | 9. února 2011 v 20:21 | Reagovat

Kratičké! Až moc. :) (Né, že já sama píšu extra dlouhé kapitoly). Tak ještě jednu...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama