Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 12.

28. dubna 2010 v 12:00 | sussanah |  Učitel
Další pokračování =)
U předchozího dílu jsem trochu upravila pocit, který měla naše hrdinka z Honzy. Původně tam bylo úplné zhnusení, teď je tam náznak, že by si možná dala říct... ;)
A pozor, zase to bude romantika!


"Moje spolubydlící za necelý měsíc odlétá na Nový Zéland. Má tam nějakou dlouhodobou brigádu. Nechceš do podnájmu ke mě?"
No a je to venku.
Petrův výraz mě donutil ještě něco přidat.
"Sama bych nájem asi těžko zvládala."
Usmál se.
"Tak v tom případě je povinností gentlemana pomoci dámě v nesnázích." Musela jsem se zasmát tomu, jak to řekl.
"Výborně." Nálada se mi značně zlepšila.
"A myslíš, že to s nim měsíc ještě vydržíš?"
"Vydržim. Budu muset."
Doprovodil mě až domů. Když už se chystal, že odejde, něco mě napadlo.
"Nechceš přijít na večeři?"
"Přinesu víno." To byl teda jasnej souhlas. Usmáli jsme se na sebe.
"Tak večer." Řekli jsme si stereo a s úsměvem se rozešli.
Když už jsem byla sama, svalila jsem se na postel a spokojeně se protáhla. Pak mi ale došlo, že vlastně nevím, co budu vařit. Ale Petr chce přinést víno, takže asi něco k němu. Co se vlastně hodí k vínu? Kuřetem asi nic nezkazím. Nebo možná ryba. Sebrala jsem se z postele a šla prohledat ledničku. Samozřejmě tam nic příhodného nebylo, tak jsem musela na nákup.
Za dvě hodiny jsem byla doma. Dvě tašky bašty a totální znechucení konzumním životem. Fakt nenávidim nakupování v obchoďácích. Ale co se dá dělat. Navíc v sobotu. No a protože nejsem žádná velká kuchařka, začala jsem radši hned.
Když jsem byla téměř u konce, zazvonil mi telefon.
"Ahojky krásko, mám vzít bílý nebo červený?"
"Bude losos, tak rozhodni ty, já se v tom moc nevyznám."
"Dobře, tak já pomalu vyrazím, jo?"
"Dobře, čekám tě."
Rozloučili jsme se a já začla panikařit. Tak jsem se ponořila do vaření, že jsem se nestihla zkulturnit. Nesměla jsem ale opustit troubu na moc dlouho, protože bych to spálila. Začala jsem tedy urychleně s konečnými pracemi. Když bylo uklizeno a nachystáno, zazvonil zvonek. Takže bude večeře, ale já u ní nebudu. Hanbou se totiž propadnu hned, jak mě Petr uvidí. Vlasy a tváře mám od mouky. Do trička jsem si otírala mastné ruce, zástěra se ztratila v propadlišti dějin. O kalhotech radši nemluvím, samo že byly pracovní.
Vypnula jsem troubu a vyběhla jsem ze dveří, abych Petrovi otevřela dveře dole v baráku. Nefunguje nám totiž takové to zvonítko. Jenže jsem netušila, že Petr nezvonil zezdola, ale z patra. Jak jsem vyběhla, narvala jsem to do něj. Div že neupadl.
"Kam se ženeš, snad mi nechceš utéct?" Zasmál se, když jsme už pevně stáli na nohou.
"Ne, já myslela, že jsi dole, tak jsem u tebe chtěla bejt rychle." Začala jsem červenat, protože jsem si uvědomila, jak vypadám. Navíc Petrovi to moc slušelo. Popadla jsem ho za ruku a vlekla do bytu.
"Tady se posaď a chvilku na mě počkej." Vstrčila jsem ho do křesla u okna a zmizela v ložnici. Pak mi došlo, že nejdřív potřebuju koupelnu. Takže jsem vysprintovala do vedlejší místnosti. No, mohla bych tu sáhodlouze popisovat, jak jsem jako blázen běhala z místnosti do místnosti a postupně ze sebe dělala člověka, ale to by bylo fakt na dlouho. V přebězích jsme se s Petrem domluvili, že zatím může nalít víno a přesunout se do kuchyně. Při posledním přeběhu jsem stihla ještě rychlý telefonát s mamkou. Asi má nějakej speciální smysl, asi osmej, na telefonování v naprosto nevhodných situacích. Samozřejmě jsem ještě dvakrát musela přeběh směřovat do kuchyně, abychom nepřišli o jídlo. Nandala jsem nám porce a konečně se posadila. Vonělo to nádherně. Překonala jsem se. Snad to bude i k jídlu.
"Co říká Honza na to, že se budeš stěhovat?"
"Vysmál se mi, prý to se mnou nevydržíš ani měsíc a já si pak budu muset hledat něco nového, protože on mě přesně za měsíc vystěhuje."
Pozvedla jsem obočí, něco takového bych nečekala.
"To je tak těžké s tebou vyjít?"
"Nevím, to budeme muset zjistit. Mimochodem jsi výborná kuchařka."
"Děkuju." Fakt je, že se mi to tentokrát docela podařilo. Ale mívám i dny, kdy neuvařim ani topinku.
"Jestli máme měsíc na to, zjistit, jak spolu vycházíme, to bychom to asi neměli zanedbávat."
"To máš pravdu."
Zatím se shodneme výborně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. dubna 2010 v 14:40 | Reagovat

Moc, moc, moc krásné

2 $tar$-Girl$ $tar$-Girl$ | Web | 28. dubna 2010 v 15:18 | Reagovat

Pěknéé :-)

3 lucrecia lucrecia | Web | 28. dubna 2010 v 19:01 | Reagovat

tak to ji obdivuju že uvaří večeři, já neumím udělat ani brambory :D tak ale ještě se to snad naučím...ale jde na to rychle hned si ho k sobě nastěhovat, já bych ho ještě dlouhou dobu k sobě ani nepozvala, tak ale každý je jiný

4 Dragita Dragita | Web | 17. ledna 2011 v 10:58 | Reagovat

pěkně se to rozjíždí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama