Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Učitel 10.

24. dubna 2010 v 10:30 | sussanah |  Učitel
Stane se nějaká zlomová událost ve zlomovém dílu desátém? Kdo ví...
Já jo =D a vy si to musíte přečíst =)
Je to trochu kratší, ale to pro větší napětí!

PS: Lucrecie správně poznamenala, že jsem zvorala časovou linii a tudíž musí dojít k nápravě, naší hrdince tedy není čerstvých 17, ale čerstvých 19 =)


Postavil přede mě tác a já se fakt musela zeptat, kolik že je vlastně hodin.
"Bude deset."
"Tak to není tak zlý..." Konstatovala jsem a napila se čaje.
"A co se vlastně včera. Stalo?" Zeptala jsem se po chvíli ticha.
"No, usnula jsi. Jak poleno." Usmál se, ale v jeho úsměvu bylo něco znepokojivého.
Neptala jsem se. Nechtěla jsem to vědět. Bylo mi tak nějak jasné, že i když to začalo pohádkově, ani zdaleka to neznamená, že to bude i pohádkově končit. Svoje myšlenky jsem na sobě nedala znát a po pravdě, snídaně mi dost zvedla náladu.
"Jsi výborný kuchař."
"Chvíli jsem se bál, že mi sníš i ten talíř." Mrknul na mě a odnesl tác pryč.
Když zmizel za rohem, nevim, jestli tam byl nějakej roh, ale prostě jsem ho už neviděla, začala jsem se shánět po svém oblečení.
Objevila jsem ho úhledně složené na židli. Sako přehozené přes opěradlo. Rychle jsem se vysoukala z pod deky a oblékla se.
Už oblečená, se sakem v ruce a kabelkou přes rameno, jsem vyklouzla z ložnice a vydala se na výpravu po bytě. Samozřejmě, že mým cílem byl záchod s koupelnou. V pořadí důležitosti. Když jsem se ale rozhlédla, dostala jsem šok. Nevim teda, jestli se dá šok dostat, nebo jestli na vás skočí ze zdi, ale prostě JE. Já tu chodbu znala.
"Už jsem úplně vzhůru a potřebovala bych spáchat hygienu!" Zavolala jsem do prostoru a čekala, jestli mi odpoví, a jestli třeba řekne něco jiného, než co jsem věděla.
"První a druhý dveře vlevo v chodbě."
Podle zvuku volal z kuchyně, protože pak pustil vodu a bylo slyšet cinkání skla.
"Díky." Zavolala jsem zpátky. Nervozní jak blázen, protože já ten byt fakt znám. Už jsem tu byla. A ne jednou.
Najednou se vpravo za mnou otevřely dveře a někdo rozespale zabručel.
"Co takovýho povyku po ránu?"
Pomalu jsem se na dotyčného otočila. Vytřeštila jsem oči. To nemůže být pravda!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥Sam♥ ♥Sam♥ | Web | 24. dubna 2010 v 11:49 | Reagovat

Děkuju jsi zlato :-)

2 Aprílčanka Aprílčanka | Web | 24. dubna 2010 v 13:04 | Reagovat

jejdááá... takto to ukončiť! To by malo byť trestné... :-D
dúfam, že čoskoro bude nová časť... :-)

3 lucrecia lucrecia | Web | 24. dubna 2010 v 13:20 | Reagovat

no tohle, tahkle to ukončit, to se nedělá..doufám že to odčiníš tím že co nejrychleji přidáš další kapitolu

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 24. dubna 2010 v 16:06 | Reagovat

Přesně souhlasím. To se nedělá takhle nás napínat XD Bezva kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama