Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Úskalí čínských restaurací...

10. února 2010 v 22:27 | sussanah |  povídky
Stalo se to jednoho dne... Víckrát k tomu prostě už nedojde!

Bylo to v sobotu a já byla v práci bez pauzy na oběd. Normálně bych si něco uklohnila doma a v práci si to šoupla do mikrovlnky. Ale tahle sobota byla výjimečná. Kamarádka mi slíbila ušití korzetu a aby byla klidná, přijela si mě osobně přeměřit. Navíc taky potřebovala do města, tak to spojila. No a domluvily jsme se, že nám oběma donese oběd z nedaleké čínské restaurace. Obě jsme tam už byly a s jídlem tam nikdy nebyl problém. Dokonce i jídla pro vegetariány tam mají. Kamarádka totiž nejí maso a to za žádných okolností. Už několik let.
Kolem dvanácté dorazila do krámku s uspokojivou igelitkou. Zrovna nebyl žádný zákazník, tak jsme si zalezly do kanclíku a začaly si "vařit". První z tašky vylezla rýže. Dvě pěkné mističky přikryté alobalem. Masová směs pro mě a tofu směs pro kamarádku leželi na sobě v průhledných škatulkách z nějakého divného plastu. Už na první pohled bylo vidět, že jedna škatulka to nevydržela a pustila šťávu. Ale krom toho vše vypadalo v pořádku. Dokud kamarádka škatulku nevzala a nechtěla ji vyndat. V momentě, ji lehce nadzvedla, krabičce upadlo dno a všechno moje masíčko se vysypalo. Smála bych se... Naštěstí je náš kanclík vybaven a já pohotově přistrčila talířek. Směs jsme překydaly na talíř a krabičku vyhodily. Následovala modlitba za život druhé krabičky. Jak jsem řekla, kamarádka je vegetarián a smíchání s masem by pro ni znamenalo suchou rýži k obědu. Modlitba pomohla, krabička byla sice upatlaná, ale celá. Upatlanost spravil druhý talíř. Všechno hnusně oomáčkované jsme rovnou vyhodily.
Kamarádka se divila, že tam nejsou zákaznice. Uklidnila jsem jí, že přijdou tak patnáct minut před zavíračkou. (V době oběda do ní zbývala hodina.)
Oběd byl výborný. I když co oni vydávali za jednu porci by v klidu postačilo dvěma. Jedinou stinnou stránkou byl fakt, že jsem sem tam musela ze směsi vytáhnout plastovej střep. Ale žádnej se mi nepodařilo spolknout, takže pohoda. Přežraly jsme se jak blázni. Sotva jsem se odkulila od talíře, uvědomila jsem si, proč že to za mnou vlastně přišla! Zasmály jsme se tomu a naštěstí nespěchala, tak mohla počkat, až mi trochu slehne.
Slehlo mi a nechala jsem se oměřit. Bylo tři čtvrtě na zavíračku. Sotva jsme vzaly poslední míru, krám se zaplnil lidma. Neuvěřitelný... Kamarádka se divila, jakto, že jsem to tak uhádla. Neuhádla. Ty lidi snad čekaj až se bude blížit zavírací doba a teprve pak přijdou. Snad nechtěj mít čas utrácet? Nevim, ale rozčiluje mě to!
Takže korzet je naměřen a za dva týdny už se budu chlubit! =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♥ Matulinka ♥ ♥ Matulinka ♥ | Web | 11. února 2010 v 16:42 | Reagovat

Jj, jen se pochlub..a s tim jídlem si mě dost navnadila..já teď byla u zubaře a nesmim dvě hoďky jíst..chjo  :-(

2 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 11. prosince 2010 v 9:50 | Reagovat

"Bylo tři čtvrtě na zavíračku." :-D Njn, dobrý žvanec dokáže hodně :-D

3 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 9:53 | Reagovat

[2]: to si piš že jo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama