Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Happy end?

27. února 2010 v 22:19 | sussanah |  povídky
Nová povídka =) Kdo si všimnul, že původně měla dva díly, má pravdu, ale rozhodla jsem se hodit to do jednoho článku, protože na dvakrát je to moc krátký... =)



Už je to tak dávno. Přestala jsem na to myslet. Ale dnes jsem nějak sentimentální...

Kamarádka měla narozeniny a v pátek večer pořádala oslavu v místní putyce. Původně jsem měla jít s přítelem, ale nakonec mě nechal jít samotnou, protože moje kamarádky pro něj byly příliš pubertální. Nebo tak nějak se myslím vymluvil. Snad toho později i litoval, to už ale nevím...
Na oslavu jsem dorazila mezi prvními. Sedla jsem si úplně dozadu.

Pro představu - po otevření vstupních dveří musíte sejít asi sedm schodů dolů, po pravé straně je dělící zeď s průhledem, po levé dva stolky po čtyřech místech. Pět kroků rovně a dojdete k baru, zeď po pravé ruce končí na začátku baru. Před barem doleva jsou záchody. Od baru doprava začíná elkovitý prostor. Na kratší straně tři stoly, na delší dva dlouhé. Oslava se konala až na konci delší strany, nebyly tam židle, ale klasické dlouhé lavice.

Takže, seděla jsem u stolu, opřená zády o zeď, a upíjela svoje pití. Byla tam zatím jen oslavenkyně, její nejlepší kamarádka a já. Pak se začali trousit ostatní. Průhledem ve zdi jsem je mohla pozorovat, kdybych je ovšem znala. Tentokrát jsem byla na cizím území a moc dobře jsem si to uvědomovala. Znala jsem tam jen dvě holky, ale pozváno bylo na dvacet lidí. Věděla jsem taky, že se všichni oblíkají černě. Chtěla jsem se jim trochu přizpůsobit, ale stejně jsem nakonec přišla v riflích a hnědém svetru. Jediné černé jsem měla tričko a pro vlastní pocit spodní prádlo.

A jak jsem tam tak seděla, poslouchala řeči a sem tam se zapojovala, najednou pro mě všechno přestalo existovat. Průhledem jsem zahlédla někoho, jehož obličej mi byl nějakým způsobem povědomý, ale nevěděla jsem. Když překonal zeď a stanul před námi, oněměla jsem. Mozek se mi vymetl. Jediná myšlenka mi tam zůstala: "Ten kdyby se mnou šel domů..."

Pozdravil se s ostatními a podíval se na mě. Jakoby si četl v mé hlavě... Dívala jsem se mu do očí a přestože mě trochu děsili, nedokázala jsem uhnout. Vedle mě bylo volné místo. Tak moc jsem si přála, aby si přisedl. Ale přístupovou cestu zatarasovala kamarádka na židli. Věděla jsem, jak hloupě by vypadalo chtít, aby ho pustila. Vždyť jsem ani neznala jeho jméno! On si s tím ale starosti nedělal. Odložil si kabát na věšák, pod ním měl přiléhavý černý svetr a černé rifle, a posadil se na židli naproti mě. Chvilku se bavil s ostatními a na mě se ani nepodíval. Byla jsem trochu zklamaná a tak jsem simulovala potřebu čůrat a prodrala jsem se pryč.

Na záchodě jsem si ulevila, když už jsem tam byla, a pak jsem chvilku čučela do zrcadla. Ne moc dlouho, aby to nevypadalo hloupě, ale ani jsem moc nespěchala. Cestou zpátky jsem si na baru objednala další pití. U stolu jsem ho málem upustila, ON seděl na místě vedle mého. Teď už nebyl problém sednout si vedle něj. Nakonec, vracela jsem se přece na svoje místo.
Nemohla jsem tomu věřit. Nakonec nebylo to jediné volné místo. Myšlenky se mi točili jen kolem něho. Pořád jsem si myslela, že se mi to zdá. Že jsem se už stihla opít a za chvilku se probudím a nikdo vedle mě nebude. Dál jsem popíjela svoje pití a sem tam jsem se na něj pokradmu podívala. Jednou jsem si všimla, že se na mě taky dívá. Jistě jsem musela zrudnout. Usmála jsem se a zabořila hlavu do skleničky.

Chvíli se nic nedělo. Oslava probíhala nerušeně dál. Všichni se bavili, popíjeli a smáli se. Sem tam jsem se zasmála něčemu, co jsem zaslechla přes clonu v uších, kterou jsem tam měla od prvního pohledu do jeho očí. Jako by celá moje osoba čekala právě na něj.

Sledovala jsem každý jeho pohyb. Najednou se nadzvedl a ve mě hrklo. Zdálo se, že se zvedá a odejde. Byla jsem zklamaná, že se nic nestalo. Že na mě ani nepromluvil... Jenže on místo aby vstal a odešel, si přisedl blíž ke mě. Byl to neznatelný pohyb, kterého si nemohl všimnout nikdo, kdo ho nepozoroval celou dobu. Dotýkali jsme se stehny a mě srdce bušilo jako by chtělo utéct z mého hrudního koše. Nevěděla jsem, co mám dělat. Než jsem stačila cokoliv vymyslet, položil mi svou horkou dlaň na koleno. Srdce mi vyletělo do krku.

Nevěděla jsem, jak se zachovat. On si druhou rukou pohrával s tenkou černou cigaretou. Smál se na ostatní a na lehce mi tisknul koleno. Celou mou bytost zaplavovalo cosi, co jsem do té doby nepoznala. Mravenčilo mi v zádech, tep se mi zrychlil… V tu chvíli jsem úplně zapomněla, že bych se měla držet dál. Nenápadně jsem si otřela dlaň o rukáv svetru, abych ji neměla upocenou, a zlehka jsem ji položila na jeho ruku na svém koleni. Podíval se na mě, usmála jsem se. Hrozně jsem se bála, ale on se taky usmál. Začervenala jsem se a upřela oči do svojí sklenice.
Pár nekonečných minut mi jemně hladil koleno. Poté mi začal hladit i stehno. Byla jsem v sedmém nebi. Od toho momentu jsem úplně zapomněla, že na mě někdo čeká. Že nejsem k mání a měla bych se k němu vrátit. Jenže já už nebyla schopná rozumně uvažovat. Byla jsem pohlcená jeho očima. Jeho horká ruka mi zaplavovala mysl i tělo. Byla jsem vlastně ztracená už od toho okamžiku, kdy jsem ho viděla v tom průhledu ve zdi. Byl nádherný. Černé uhrančivé oči. Široká ramena a silné ruce...

Ale už se na to nedokážu dívat stejně jako tenkrát. To jsem si totiž myslela, že mě potkalo štěstí. Ta bájná láska na první pohled a myslela jsem, že i on to cítí stejně. Proč bych si taky měla myslet něco jiného? Pche... Jak já byla zaslepená!

Netrvalo dlouho a už mě objímal kolem pasu. Hladil po vlasech. Šeptal něžnosti...

A pak už to šlo strašně rychle...

Oslava byla v plném proudu, když jsme se vypařili. Všichni si mysleli, že se jdeme někam osahávat. I já si to myslela. Zapadli jsme do prvního tmavého koutu. Přitisknul mě na vlhkou, studenou zeď starého domu. Nebyla mi zima, spalovala mě touha po něm. Začal mě vášnivě líbat.

A tím skončilo všechno příjemné. Ani ne vteřinu poté, co mě políbil na krk, jsem ucítila velmi nepříjemnou, palčivou bolest. Zaplavila mi celé tělo a já pravděpodobně omdlela.
No a když jsem se konečně probudila, podle něj po třech dnech, už jsem to nebyla já. Moje věčně studené nohy už mě nestudili. A přestože jsem nad sebou jasně viděla úplněk, když jsem se rozhlédla kolem sebe, jako by mi někdo nasadil brýle pro noční vidění...
Asi správně tušíte, že jsem se změnila. Mě chvíli trvalo, než jsem to pochopila. Než jsem to přijala... Dlouhá léta jsem ho za to nenáviděla. Nemohla jsem ale odejít. Nevěděla bych, jak mám žít. Pokud se tomu vůbec dá říkat život. Měla jsem neustále hlad a on mě krotil. Nechtěl, abych zabíjela. Nechápu to. Nakonec jsem si ale zvykla. Možná, že to i z jeho strany byla láska... Byl sám už moc dlouho a mě si vybral, abych mu dělala společnost. Asi by mi to mělo lichotit. Pořád se ale nemůžu zbavit dojmu, že by bylo lepší, kdyby mi to byl řekl. Abych měla možnost se svobodně rozhodnout... Když se ale podívám zpět na svůj tehdejší život, jediné, co mi doopravdy chybí, je můj pes.
Nebylo by bezpečné, udělat upířího psa...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alice* Alice* | Web | 27. února 2010 v 22:27 | Reagovat

HEZU BLOGÍÍÍÍÍS!

2 ♥SwEeT_pUsSs:Y♥ ♥SwEeT_pUsSs:Y♥ | Web | 28. února 2010 v 11:59 | Reagovat

Wojíík,...jakpak se dneska máme?? >já docela super..ale stýská se mi po JEDNOM človííčku :-(...tak Bááj :) musíím jít zas dáál,..
Pěkné pokráčko :-)

3 ♥ Matulinka ♥ ♥ Matulinka ♥ | Web | 28. února 2010 v 15:48 | Reagovat

Teď nemam moc času, ptz du dělat diplomky za bleskovku, ae určo si to brzo přečtu  :-)

4 !vňulka !vňulka | Web | 28. února 2010 v 16:45 | Reagovat

pěknýý bloček!!! ;-)

5 !vňulka !vňulka | Web | 28. února 2010 v 17:05 | Reagovat

mno to mi tam naštěstí nespíme :o):o)

6 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 11. prosince 2010 v 9:48 | Reagovat

Páni, to bylo napínavé ke konci, až se mi zrychlil tep. Pak mě napadlo, jak to asi skončí a fakt že jo. Ale to, v co se proměnila, jsi napsala úplně skvěle, tak jakoby oklikou, ne přímo - oceňuji! :-)

7 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 9:53 | Reagovat

[6]: děkuju =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama