Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Ostrov v ráji - 8. Konečně moře

17. ledna 2010 v 19:22 | sussanah |  Ostrov v ráji
Silvie má zálusk na koupání v moři. Bude to tak snadné, jak si představuje? Nebo jsou tropy opravdu tak nevyzpytatelné? Uvidíme...


Seděla jsem u baru a ještě jsem dojídala poslední plátky nějakého podivného ovoce, které mi Spider naservíroval. Nick měl dávno dojedeno. Četl si nějaký časopis, jednou rukou otáčel stránky a druhou měl položenou na mém koleni. Usmívala jsem se. Ještě nikdy jsem nic takového nezažila. Teda není to tak, že bych nikdy s nikým nechodila. Chodila. Ale ne takhle. Vždycky to bylo děsně oficiální.
"Chceš se mnou chodit?"
"Proč ne."
A bylo to. Divné. S Nickem to bylo jiné. Nic jsme si neřekli, ale stejně jsme to věděli. Hladil mě po noze a sem tam se na mě usmál. I já jsem se usmívala a snažila jsem se odložit tu palčivou otázku, co bude, až odjedu, co nejdál to šlo.
Když jsem dojedla, začala jsem si stahovat šaty.
"Teda zlato, takhle na veřejnosti!" Spider zahvízdal a zasmál se. Jenže pak uviděl plavky a trochu posmutněl.
"Třeba jindy." Mrkla jsem na něj a otočila se k moři.
"Půjdeš se mnou?" Zeptala jsem se Nicka. Netušila jsem, jestli má plavky, nebo jestli by šel v tom, co měl na sobě. Což byli kalhoty po kolena z nějaké lehké látky a jedna z jeho hawaiských košil. Beze slova vstal, sundal košili, objal mě kolem pasu a společně jsme vykročili k vodě. Trochu mě mrzlo, že nijak nekomentoval moje plavky, ale rozhodla jsem se to neřešit. Nakonec, kdoví jak dlouho se tu ještě budu moct zdržet, tak nač si to kazit.
Bok po boku jsme došli až na hranici, na kterou moře vysílalo svoje vlny. Nechali jsme si lehce smočit kotníky a chvilku jsme nehnutě stáli. Bylo to fajn. Moře bylo teplé a písek hnaný jeho silou lechtal mezi prsty.
"Ten případ se ti podařil na jednu)ičku. Po pravdě jsem nečekal, že to půjde tak dobře." Mluvil pomalu. Pak mě objal oběma rukama a otočil si mě obličejem k sobě.
"Jdeme si zaplavat?"
Políbil mě a ani mě nenechal odpovědět. Nečekala jsem, že tak rychle změní téma. Vlastně jsem doufala, že mi nabídne, abych s ním pracovala, nebo aspoň poprosí, abych zůstala dýl. No nic, třeba na to ještě dojde.
"Jdeme."
Usmála jsem se na něj. A rozeběhla jsem se do vln.
Společně jsme se máchali, cákali na sebe a sem tam provozovali i plavání. Vydrželo nám to až do západu slunce. Sem tam jsme si dali válecí pauzu na horkém písku, ale většinou jsme byli ve vodě.
Když už jsme byli úplně vyčerpaní, vylezli jsme a šoupali se pískem ke Spiderovi. Smáli jsme se jako blázni. Dosedli jsme na stoličky a Spider po nás hodil dva ručníky. Vysušila jsem se, co to šlo, ale ještě jsem se do šatů nevrátila. Slunce sice už bylo skoro pryč, ale zima teda fakt nebyla.
"Dala bych si něco krapet alkoholického, nenamíchal bys mi něco?" Mrkla jsem na Spidera.
"Mě to udělej taky brácho." Nick už zase seděl vedle mě a jednou rukou si mě hlídal.
Spider vypadal jako kouzelník, když nám chystal pití. Kroužil a tančil, vyhazoval, chytal a míchal. Po pár minutách před nás postavil dva rudé poháry. Vslatně rudé byli jen u dna, směrem vzhůru to postupně světlalo až do růžové. Bez deštníčku, ale s ananasem.
Všichni tři jsme si připili. Na zdraví, na přátelství, na lásku. To poslední ale nikdo neřekl nahlas. Můžu jen doufat, že jsem si to nemyslela sama.
Popíjeli jsme. Smáli se a vyprávěli si historky. Když už jsme v sobě všichni tzři měli asi pátou sklenici, museli jsme uznat, že máme dost. Spider nešel ani domů a ustlal si v kuchyni. Nick pravil, že dnes nejdeme ke mě, ale k němu, že je to blíž. Nebránila jsem se. Konečně uvidím, jak Nick bydlí.
Zatímco jsem se oblékala, někam si odskočil. Myslela jsem, že na záchod, sama jsem taky potřebovala, ale nebylo to tak tristní, abych nevydržela až k němu. Vrátil se rychle, skoro jsem si nestihla urovnat sukni.
"Tak pojď, odvoz je tady."
"Odvoz, myslela jsem, že k tobě je blíž, než ke mě."
"Samozřejmě, zdá se to blíž, když se jede autem."
Usmál se a políbil mě. Přitulila jsem se k němu a zadoufala, že se to bude zdát blíž i mému močovému měchýři. Sotva jsme se doloudali k silnici a už na ní brzdil taxík.
"Nazdar chlape, tak naskočte, mám něco rozdělanýho!"
"To je kamarád." Řekl na vysvětlenou Nick a oba jsme nastoupili.
Po několika minutách jsme dorazili do města. Nick se cestou rozpovídal. Ukázalo se, že bydlí naproti své kanceláři. Po ostrově se pohybuje převážně svým modrým džípem, který teď parkuje u Spidera. Co jsem si tak dala dohromady z různých útržků, tak taky nikdy s nikým moc vážně nechodil, v tom jsme na tom byli stejně. Měl jednu sestru a ta žila, stejně jako zbytek jeho rodiny, na pevnině.
Zastavili jsme před kanceláří, Nick chvíli rozmlouval s řidičem a pak jsme zůstali samy. Přešli jsme k domu naproti kanceláři. Byl v podstatě stejný, bíle nahozený a třípatrový.
Vyškrábali jsme se až do posledního patra. Přede dveřmi mě políbil.
"Doufám, že se moc nevyděsíš..." S těmi slovy otevřel dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Agi ♥ Kája Agi ♥ Kája | Web | 17. ledna 2010 v 21:40 | Reagovat

ahojík měla bych prosbu, mohla by si nám hlásnout zde http://svetplnykouzel.blog.cz/1001/posledni-trosecnik-3-kolo-jednotlivci pro www.twilight--cullens.blog.cz, děkuju moc =) =) hlásek rádi oplatíme :-) :-) :-)

2 Steeple Steeple | 17. ledna 2010 v 22:48 | Reagovat

Krásný dess :) a hlásla jsem ti, pátý hlsáek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama