Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Ostrov v ráji - 5. Tajné místo

11. ledna 2010 v 23:44 | sussanah |  Ostrov v ráji
Nick bere Silvii na své tajné místo. Jaké bude? Dozvíte se v článku =)


To o tom tajném místě mi skoro šeptal. Zamrazilo mě v zádech. Nebylo pro mě typické, abych se nechala tak unést. Vlastně když to tak vezmu, tak jsem nikdy nezažila žádnej spontální úlet. Žádný poblážnění smyslů, kterému se nedalo poručit a které se nedalo pochopit. Takové jednání jsem nikdy nechápala a i když jsem potají kamarádkácm záviděla, nahlas jsem to odsuzovala jako neuváženost. A unáhlenost. A teď to sama dělám! Ale co, už bylo na čase.
"Je to daleko?"
Nevadilo mi, být s ním sama, akorát jsem chtěla vědět, kolik mám času.
"No, ani moc ne. I když, asi nejsem tak úplně objektivní informátor, protože tam chodim často a cestu znám zpaměti. Takže se cesta zdá krátká. Možná kratší, než je."
Zatímco mluvil, odešli jsme od Spidera a došli až k moři. Ne tak blízko, aby nám namočilo nohy. Asi ještě dlouho půjdeme a Nick nechtěl riskovat moje puchýře. Nakonec, v pondělí budu mít podpatky...
"A jak dlouho na to místo chodíš?"
Od moře jsme zamířili do řídkého porostu stromů, které jsem sice znala jménem, ale nedokázala jsem si na něj vzpomenout. Propletli jsme se stromy (což opravdu nebylo složité, nejnižší větve byly dva metry nad zemí) a začali pomalu stoupat. Nejdřív byl pod nohama písek, ale postupně začal tvrdnout, až vytvrdnul na skálu. Byla nepříjemně hladká a já měla strach, že s sebou švihnu. Zpomalila jsem. Nick si toho nevšimnul a byl asi deset kroků předemnou, když jsem nepříjemně zakolísala. Otočil se.
"Dobrý?"
"Dobrý, ustála jsem to..." Oddechla jsem si. Nick seběhnul ke mě a nechal mě jít před sebou.
"Díky," připadala jsem si líp, ale ne úplně bezpečně. Sem tam mě chytnul za boky, ramena, ruce... Byla jsem v sedmém nebi. Museli jsme se prodrat také nějakým křovím, ale byla ti vyšlapaná stezička, takže to nebylo tak těžké. Nick tu zřejmě chodil opravdu často.
Tak jsem se soutředila na nohy (a na Nickovi ruce na mém těle), že jsem si ani nevšimla, že jsme na místě.
"Wow!" Nick se usmál.
Neměla jsem slov. Bylo to nádherné místo. Byli jsme asi tak deset, patnáct metrů nad mořem. Kolem nás bylo pár těch podivnejch stromů, takže tam byl stín. Ale nebylo jich tolik, aby se tu nedalo i opalovat. A křoví kolem to tu chránilo před zvědavci. Pokud by se sem vůbec někdo vydal. Ze zdola nebylo vidět nic než to křoví. Podloží tvořila ta hladká skála. Sedla jsem si. Obezřetně daleko od kraje. Nick se posadil vedle mě. Sledovali jsme nebe. Slunce právě začalo sestupovat do moře.
Seděli jsme tiše. Blízko sebe, ale bohužel ne tak blízko, abychom se dotýkali. Nenápadně jsem se zavrtěla, jakože špatně sedím a něco mě tlačí. A když jsem se přestala vrtět, opírali jsme se rameny. Nick neuhnul. Bylo mi krásně.
"Líbí se ti tady?" Zašeptal mi do vlasů.
"Moc." Položila jsem si hlavu na jeho rameno.
"Víš, musím se ti k něčemu přiznat." Začal pomalu a já se bála, na co myslí.
"Jsi první, komu jsem to tady ukázal. Když jsem tě poprvé uviděl, něco zvláštního mě napadlo. Budeš se mi sice nejspíš smát, ale mám pocit, že ti to musím říct. Napadlo mě to je ta pravá..." Usmál se, sklopil oči a jemně zakroutil hlavou.
"Myslíš na ten případ?" Zeptala jsem se nejistě, protože jestli to mělo znamenat něco jiného (něco, co jsem chtěla, aby to znamenalo), potřebovala jsem to slyšet konkrétně a jasně. Nerada si informace domýšlím. Až moc často se spletu, když jde o city.
Zasmál se.
"Pro ten případ taky, to mě ale napadlo až později."
Pohladil mě po tváři. Odtáhla jsem se, abych se mu mohla podívat do očí. Než jsem ale stačila udělat něco dalšího (třeba se zeptat, co víc tím myslel), velmi pomalu se ke mě naklonil. A jemně mě políbil. Kdybychom stáli, podlomilo by mi to kolena. Jenže já se opírala o ruku, takže se mi velmi nepoeticky podlomil loket. Lekla jsem se. A kousla ho do spodního rtu...
"Ježiši promiň!" Na jazyku jsem cítila železitou chuť krve a Nick vypadal jako po nakládačce. Nemluvě o tom, jak bude vypadat zítra.
Sáhla jsem do kapsy pro balíček papírových kapesníčků a začala mu otírat bradu, krk... Hrůza, jak jsou rty prokrvený.
"To je dobrý." Smál se. Nejspíš už zažil horší, ale mě bylo stejně děsně trapně.
"Promiň, moc se ti omlouvám, vůbec nechápu, co se stalo, prostě se mi najenou, no, podlomil se mi loket..." Chrlila jsem ze sebe omluvu a tahala už třetí kapesníček. Nick byl ještě pořád růžovější, než by měl být, ale už to naštěstí tolik neteklo.
"To je v pořádku, fakt. Sice jsem plánoval něco jinýho, ale tohle taky není špatný." Mrknul na mě. Jak jsem se ho snažila odkrvit, přisedla jsem si blíž a v podstatě jsem mu osahávala hrudník. Pěkný hrudník. Začervenala jsem se. Ale nepřestala. Přisunula jsem se ještě blíž a prozatím předstírala zájem o jeho frejzůru. Zvažovala jsem, jak se zachovat dál...



A tady si právě nevim rady... Mám sice představu, ale nejsem si jistá, jestli ji uskutečnit už tady, nebo ještě chvíli počkat... Poraďte mi v anketě! =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Basee‼Kris(Sussanah) de Simon Basee‼Kris(Sussanah) de Simon | Web | 12. ledna 2010 v 18:16 | Reagovat

tahle kapitola je úžasná:D krása:D...ale nevím jestli první nebo druhou možnost:D...první by se mi líbila, ale nevím, jestli by to nebylo moc rychlý:D...asi bych se přikloni i přes to k první, ale ještě jsem nehlasovala:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama