Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Ostrov v ráji - 4. Nabídka

9. ledna 2010 v 14:04 | sussanah |  Ostrov v ráji
Když jsme z chladné budovy vyšli do poledního slunce, bylo mi o dost lehčeji.
"Oběd u Spidera?"
Navrhla jsem vesele a vykročila k jeho džípu. Prostě jsem automaticky počítala s tím, že půjde se mnou. Ale Nick zůstal stát před stanicí.
Takhle končil minulý díl. Proč Nick nejde se Silvií?


Nejistě jsem se otočila a chvíli zůstala stát. Zamyšleně se díval hlouběji do města. Které bylo jedním ze tří větších měst na ostrově, mělo vlastní policejní stanici (což už víme), obchodní centrum a . Pomalu jsem se k němu vrátila. Konečně jsem měla možnost uvědomit si, jak je proti mě vysoký. Kdybych chtěla, pohodlně bych si opřela hlavu o jeho rameno a ani jeden z nás byse k tomu nemusel nijak naklánět, vytahovat, nebo snižovat. Bylo to prostě akorát. Z úvah o jeho širokých ramenou mě vytrhnul ve chvíli, kdy jsem se začala zaobírat jejich pohodlností.
"Rád bych ti něco ukázal. Ve městě."
Hlavou naznačil směr. A potutelně se usmál.
"Dobře. Dneska mám náhodou vycházkové boty." Zasmála jsem se sama sobě. Byla jsem ráda, že mě ještě úplně neodepsal a poslušně jsem ho následovala.
Nešli jsme moc dlouho. Ulice byla rozpálená poledním sluncem a mě se dělalo nedobře. Nejspíš od té včerejší rány do hlavy. Asi to na mě bylo dost vidět, protože se mi dostalo ujištění, že už to není daleko.
A byla to pravda. Po pár metrech se Nick zastavil a tak nějak pyšně se zahleděl na rozšířený, podivně blejskavý, rám dveří jednoho třípatrového, bíle nahozeného domu.
"Tak co tomu řikáš? To u vás nemáte, co?"
Chvilku jsem musela hledat konkrétní předmět jeho zájmu. Našla jsem ho nečekaně tam, kam se koukal. Kovová cedulka (asi mosazná, v kovech se moc nevyznám) a na ní bylo strojově krasopisně vyvedeno "Nick Slaughter soukromý detektiv". Byla tam ještě cedulka nějaké právnické kanceláře a masážního studia. Jeho cedulka byla mezi nimi.
"Hmmm. Působivé." Usmála jsem se, trochu závistivě, možná.
"Takovou opravdu nemám."
Tentokrát se mi zasmál Nick, ale nebylo v tom nic zlého.
"Myslel jsem si to." Skoro vážně pokýval hlavou a mě napadlo, jaké by to bylo, mít svou cedulku vedle té jeho. Nebo líp - mít svoje jméno vedle toho jeho.
"Dneska jsem nějaká roztěkaná, chtělo by to nějakou smysluplnou činnost. Co bude s tím obědem?"
"Neboj, ten bude za jedním rohem a pět minut k tomu."
Znovu se dal do chůze. Držela jsem s ním krok.
"Jak dlouho už děláš detektiva?"
"Pár let, ani nevim, předtim jsem byl taky polda, ale nějak se nedokázali vyrovnat s mejma technikama."
"Drsňák?"
"Specialista." Zasmál se a zastavil se před zahrádkou nějaké restaurace.
"Jsme tady, posaď se a já se hned vrátim."
Poslechla jsem. Pod slunečníkem bylo příjemně. Za chvilku se vrátil. Nesl dvě orosené sklenice a pod levou rukou menu. Sklenice postavil na stolek.
"To meníčko je jen na dezerty, jídlo jsem nám už objednal. Je to místní specialita a doufám, že ti bude chutnat."
Napila jsem se a citelně se mi ulevilo.
"A řekneš mi co to bude, nebo je to překvapení?"
Uvažovala jsem, jestli se ho nezeptat ještě na práci. Respektive na možnost mého zapojení. Ale raději jsem to nechala být, nakonec, včera jsem se moc schopně neukázala. Třeba ještě bude nějaká možnost, jak mu svoje schopnosti dokázat. A třeba mi to pak nabídne sám. To by bylo fajn.
"Je to překvápko." Usmál se.
"Proč jsi sem ve skutečnosti přijela? Víš, většinou sem přijedou páry, ale samotná ženská. To je divný."
"Díky." Ach ta ironie...
"Chtěla jsem prostě vypadnout. Potřebovala jsem změnu. Nejdřív jsem doufala v nový místo, ale nic pořádnýho jsem nenašla, tak jsem si vzala volno a jsem tady. A co ty? Domorodec, nebo přivandrovalec?"
"Přivandrovalec."
Přerušila nás servírka. Položila před každého velký taliř, obložený vším možným. Vypadalo to na masovou směs, nějaká zelenina, osmahnutý brambory a asi nějaké mořské obludky.
"Víš, vzal jsem tě sem, protože tě potřebuju o něco požádat. Dělám na jednom případu, kterej jako chlap sám nezvládnu. No a tak jsem tě chtěl poprosit o pomoc..."
Odmlčel se a čekal, jak zareaguju. Uvažovala jsem, co by to asi mohlo být za případ. Buď chce, abych někoho svedla, nebo se vloudila do lehkýho domu, nebo něco stejně podobně ujetýho. Ale proč vlastně ne.
"Takže co po mě vlastně budeš chtít?" Ochutnala jsem jednu obludku.
"Souhlasíš? Myslel jsem, že tě budu muset přemlouvat."
"Ještě nevím, o co jde, možná budeš muset." Taky se pustil do jídla. Mě chutnalo. I když na můj vkus jsou chobotničky docela exotické a normálně bych si je asi nedala. Nick si pomlaskával.
"Na to jsem nepomyslel. Najala si mě jedna žena, která chce žalovat šéfa kvůli obtěžování na proacovišti. Ale nemá na to důkazy. A já je sám neseženu. Chvíli jsem to tam sledoval, ale nic. Tak bych potřeboval někoho atraktivního a nevinného uvnitř."
Mrknul na mě. Byla to opravdu poklona? Prej atraktivní!
"A máš to už promyšlený? Myslim, mají vůbec volný místo?"
"Jo, hledají sekretářku. Naše klientka odešla ještě před tím, než si nás najala. Takže nám s důkazy nemůže pomoct."
"Hmm..." Zvažovala jsem, jestli mi na to bude stačit dovolená, nebo jestli budu muset prodlužovat.
"A to je tady na ostrově?" Zdálo se mi to tu moc malý, na nějakou firmu. Natož na harašment.
"Ostrov zase není tak malej, jak se o něm říká."
"Dobře, stejně mi nezbývá, než ti věřit."
"A ještě něco... Budeš potřebovat nové oblečení."
Kriticky si mě změřil a já měla chuť mu jednu natáhnout. Než jsem ale stačila vůbec hloub uvažovat o tomto aktu násilí, přišla servírka a donesla nám další sklenice minerálky. Raději jsem se napila, místo ničení své šance na kariéru detektiva.
"Co se ti nezdá na mém oblečení?"
"Potřebuješ prostě něco ... nevinějšího...?"
Nojo, asi vím, jak to myslel.
"Po obědě se stavíme v obchodě, něco koupíme, samozřejmě to budou výklady na případ, takže tvoje peněženka se nemusí bát. Pak se stavíme u Spidera na večeři a předpokládám, žes ještě neměla čas vyzkoušet vodu."
Mrknul na mě a já úplně zapomněla, že jsem ho chtěla mlátit. Dojedli jsme v tichosti. Jen jsme po sobě pokukovali a sem tam se usmáli, když jsme se načapali.
Nick zaplatil účet a šli jsme na oblečení. To bylo zdlouhavé...
Pořád jsem se mu nezdála dost nevinná a zároveň dost vyzývavá na to, aby to na mě někdo zkoušel. Měla jsem na sobě asi dvacet modelů, než byl konečně spokojený. Byl to světle modrý kostýmek. Sukně po kolena, sako upnuté, ale ne škrtící. K tomu bílá halenka. Vlasy mě donutil stáhnout to ohonu. Naštěstí už to šlo, ještě tak před půl rokem, bych se mohla postavit na hlavu a stejně by v gumičce nedrželi.
***
Dnes byla sobota, to znamenalo, že jsme před sebou měli celý volný den. O práci jsem mohla jít žádat až v pondělí. Žádnou speciální přípravu jsem nepotřebovala. Umím psát na stroji, administrativa mi taky není cizí. Takže jsem si už pomalu plánovala, jak se budu celý den válet na pláži, plavat a číst si.
Bohužel mi to nebylo dopřáno.
Cestou do hotelu, abych si uložila nové oblečení, jsem dostala nabídku, která se neodmítá. A jestli ne, tak to aspoň dobře zní.
"Víš, říkal jsem si, jestli bys nechtěla zítra na výlet."
Otevřel mi dveře od auta a nechal mě vystoupit.
"No, sice jsem měla jiné plány, ale jestli mi nabízíš průvodcování, tak to neodmítnu."
Usmála jsem se a vytáhla si tašky ze zadního sedadla.
"Přesně to jsem měl na mysli."
"Fajn, domluvíme se u Spidera?"
Už jsem byla skoro u hotelu, když mě dohonil a otevřel mi dveře.
"Víš, radši si tě teď budu hlídat."
Protočila jsem panenky, ale nic jsem nenamítala.
***
Večeře u Spidera. Asi si z toho udělám tradici. Vaří opravdu výborně. Uvažovala jsem o Nickovi. Jako poslední dobou pořád. Je vůbec možné se nechat tak pobláznit někým, koho znám jeden den, prakticky nic o něm nevím a kdo mě ještě chce vystavovat nebezpečí, když mě od něj předtím zachránil? Třeba je to jen cestovní horečka. Až se odsud dostanu, určitě na něj rychle zapomenu... I když ty jeho oči!
"Silvy?"
Otočila jsem se na něj.
"Pojď, něco ti ukážu."
Pomalu se už stmívalo, doufala jsem, že by to mohlo být nějaké supr místo pro sledování západu. Ale nezeptala jsem se. Jen jsem si otřela pusu a ještě se rychle napila.
"Je to moje tajné místo."




Tahle část mi dala docela zabrat, snad se jí prokoušete, protože dál to bude lepší ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mandarinky007 mandarinky007 | Web | 9. ledna 2010 v 16:30 | Reagovat

xD xD

2 likedream likedream | Web | 9. ledna 2010 v 18:51 | Reagovat

To si napsala ty? Krásný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama