Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Ostrov v ráji - 3. Nečekaný host

7. ledna 2010 v 21:27 | sussanah |  Ostrov v ráji
Políbil Nick Silvii před hotelem? Doprovodil ji až k pokoji? Jak se v noci vyspali? Odpovědi jsou v následujícím dílu...


Dostala jsem pusu na tvář. Usmála jsem se a celá rudá zapadla do hotelu. Naštěstí se na noc nezamykal. V hale jsem se ještě otočila a chtěla mu zamávat. Už tam ale nebyl. Byla jsem zklamaná. Konec konců, pusa na tvář... Ale dokázala jsem z ní vytáhnout dva uspokojivé body. Za prvé bych o něj nejspíš ztratila zájem, kdyby po mě hned vyjel. Za druhé jsem na něj taky zapůsobila a nechtěl být moc vlezlý.
Nakonec přece jsem sem nepřijela za pobavením na jednu noc. Chtěla jsem klid a nový pohled na svou starou práci.
Zamyšleně jsem došla až k pokoji a vytáhla klíče z kapsy. Jak jsem byla zaujatá vzpomínkou na Nicka, ani mi nebylo divné, že není zamčeno, ale jen zabouchnuto. Tak jsem nejspíš zapoměla, no. Odhodila jsem klíče na skříňku u dveří. Zabouchla jsem dveře a začala se svlékat. Chtěla jsem si ještě jednou vlézt do sprchy.
Prošla jsem kolem okna. Otevřela ho a spokojeně jsem se usmála na pláž. Pak jsem otevřela dveře do koupelny a naprosto neprofesionálně zaječela.
V koupelně, v rohu pod sprchou někdo stál. Kdybych nebyla tak vyvedená z míry, hned bych v něm poznala toho nechutného vraha, kterého jsem zatkla minulý rok. Ale i kdybych ho poznala, nevěřila bych tomu, že je to on. Dostal doživotí. Byla jsem u toho.
Dveře se otvírali do místnosti, takže jsem je okamžitě zapráskla a skočila k posteli pro svou zbraň. Mohlo mě napadnout, že už tam nebude. Momentálně byla mou jedinou zbraní tlustá kniha v pevné vazbě, kterou jsem si přivezla. Ovšem proti pistoli to bylo k pláči. A dveře do koupelny už byli zase otevšené...
"Silvinko, přece bys na mě nebyla zase tak ošklivá... Ts ts..." Viděla jsem, jak kroutí hlavou a blíží se k mému úkrytu. Teď už jsem přesně věděla, kdo to je. Bláznivý Joe, který vyvraždil celou svou rodinu. A kdybych se náhodou neocitla v tom prokletém baru, dodnes by běhal na svobodě. Doufám, že cestou z vězení nezabil moc lidí. Když si šel pro mě...! Až to skončí, budu muset všechny obvolat a zkontrolovat. Stikla jsem knihu, jako nějaký štít.
"Neboj, už nejsem zdaleka tak měkká, jak jsem bývala."
Zvažovala jsem, jak rychle bych dokázala vystartovat a jestli má jenom mou pistoli, nebo i svou. Už jsem skoro chtěla vyskočit a začít se brátnit (přece se nenechám jen tak popravit), ale v tom se stalo něco nečekaného.
Za dveřmi na hotelovou chodbu se ozval hlasitý dupot. To ještě samo o sobě nemuselo nic znamenat, ale odvedlo to Joeovu pozornost. Byla to jediná vteřina, která mi dávala příležitost k akci.
Vyskočila jsem a knihou jsem mu vyrazila pistoli z ruky. Hledala jsem druhou zbraň, ale neviděla jsem nic. Buď ji měl schovanou, nebo ji neměl. Zatímco jsem se s ním prala, někdo vykopnul dveře. Bylo to v pravou chvíli, protože mi Joe podrazil nohy a hodil mě na postel. Bohužel měl takovou páru, že jsem vzala druhou o zeď. Hlava mě pekelně rozbolela.
Neznámý vykopávač dveří se na Joea vrhnul a během pár vteřin ho zpacifikoval. Zjevně v tom měl praxi. A dokonce měl želízka! To byla poslední informace, kterou jsem zachytila. Pak jsem omdlela.
***
Nevím, jak dlouho jsem byla mimo, ale když jsem se probrala, nebyla jsem sama. Vyděsila jsem se, že je to Joe. Že čeká, až budu vnímat, jak mě zabíjí! Pak jsem si ale vzpoměla, jak jsem ho viděla spoutaného. Ale kdo ho spoutal? Kdo je tu teď se mnou?
"Dobré ráno."
Ozvalo se rozespale vedle mě. Vedle mě!
"Už je ti dobře?"
Otočila jsem se, abych se ujistila, že mi nepřeskočilo, když jsem hlas přiřadila k obličeji. Nick! Asi mi přeskočilo a on je jen výtvorem mé pomlácené mysli.
"Jde to..." Zaskřehotala jsem, měla jsem úplně vyprahlou pusu i krk. Pokusila jsem se posadit, ale Nickova ruka mě něžně zatlačila zpátky. Asi nebyl tak úplná halucinace.
"Jen lež. Máš žízeň viď? To je po takový ráně do hlavy normální. To znám, sám jsem jich pár dostal." Zasmál se. Slyšela jsem, jak nalévá vodu do sklenice.
Přitáhla jsem si deku ke krku a s hrůzou si uvědomila, že mám na sobě jen spodní prádlo. Zamračila jsem se. Bylo jen jediné vysvětlení.
"Neboj, skoro jsem se nedíval. Navíc od sester vím, že tohle je nejlepší způsob. Sundat šaty a nechat prospat."
"Jak...? Kde...?" Jak ses sem dostal v tu pravou chvíli? Kde je Joe? Na to jsem se chtěla zeptat, ale nemohla jsem mluvit. Podal mi sklenici vody a posadil se na postel. Já jsem si přitáhla kolena k bradě, abych mu udělala víc místa. Sklenici jsem vypila na ex.
"Když jsi včera vešla do hotelu, ještě jsem se poflakoval kolem. No a když jsem uslyšel, jak ječíš, tak jsem tě prostě přišel zachránit."
Usmál se a znovu mi naplnil sklenici.
"Když jsem se ujistil, že jsi v pořádku, odvezl jsem ho do cely. No a vrátil jsem se, abych se ujistil, že se teď pořádně napiješ."
Pořád jsem to úplně nechápala, ale vypila jsem i druhou sklenici.
"A jaks poznal, že to křičím já a jaks věděl, do jakýho pokoje jít?"
"Vlastně jsem nevěděl, že jsi to ty. Ale musel jsem mít jistotu. No a pokoj nebylo zas tak těžké najít, dělali jste pěknej bordel." Ušklíbnul se.
"Děkuju." Ani jsem si nechtěla představovat, co by se stalo, kdyby nepřišel.
"Bolí mě hlava..." Zasténala jsem přikryla si oči dlaněmi.
Jako kdyby právě na to čekal, vytáhl z kapsy plato zázračných pilulek a podal mi je. Zatímco jsem se snažila jednu vydloubnout, naplnil mi třetí sklenici. Lupla jsem ho do sebe a doufala, že zabere rychle.
"Asi mě dneska čeká dost papírování, co?"
Nešťastně jsem se zeptala na něco, co stejně moc dobře vím.
"To jo, budeme mít dlouhej den. Proto navrhuju, aby sis dala sprchu. Pak snídani u Spidera a pak teprve pojedeme za náčelníkem."
"Nemusíš jezdit se mnou." Ale pojeď!
"Musim, za prvé nevíš, kde je stanice. Za druhé, bylas tu pár hodin a hned ti někdo šel po krku. S tebou bude zábava." Hodil po mě ručník a otevřel dveře do koupelny. Moc se mi tam teda nechtělo.
"Neboj, je určitě prázdná."
Sprcha mi udělala dobře a snad i začal působit ten prášek. Cestou na snídani už jsem byla skoro úplně vzbuzená.
Spider se ani moc nedivil, že jsme přišli spolu. Pravděpodobně by ho víc udivilo, kdyby to bylo jinak. Snídani nám naservíroval na jeden tác a vajíčka usmažil v srdíčkové formě. Moc vtipné. Taky se tomu řádně zasmál, když se ho Nick snažil propálit pohledem.
Po snídani jsme se vydali na policejní stanici. Chvíli jsme šli po pláži, ale jen pár minut. Když jsme došli k modrému džípu, Nick zalovil v kapse a zachrastil klíčky.
"Je to dost daleko na procházku."
Měl pravdu. I autem to trvalo skoro půl hodiny a to jsme nemuseli čekat na žádných světlech.
Na stanici to proběhlo hladce a rychle. Stačil jeden telefon, dva faxy a moje placka. Ani jsem si ji původně nechtěla brát.
Teď se z toho Joe už nedostane. Doufám...
***
Když jsme z chladné budovy vyšli do poledního slunce, bylo mi o dost lehčeji.
"Oběd u Spidera?"
Navrhla jsem vesele a vykročila k jeho džípu. Prostě jsem automaticky počítala s tím, že půjde se mnou. Ale Nick zůstal stát před stanicí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs Honey Mrs Honey | Web | 7. ledna 2010 v 22:06 | Reagovat

som z vedava co bude dalej.xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama