Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Ostrov v ráji - 2. Seznamování

7. ledna 2010 v 16:02 | sussanah |  Ostrov v ráji
Pokračování mé první povídky na pokračování. Chtěla jsem si to nechat uležet trochu déle, ale potřebuju to ze sebe dostat, dokud to tam je =) Je to trošku kratší, než předchozí část, ale snad se to bude i tak líbit =)


Nick se s úsměvem podíval na naše stále spojené ruce. Uvědomila jsem si, že ho držím déle, než by se na první shledání slušelo. Raději jsem ruku stáhla a zaměstnala ji koktejlem. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.
"Vy dva jste tedy ostroví uvítací výbor?" Zeptala jsem se, abych aspoň trochu zakryla své rozpaky.
"Spíš plážový." Zasmál se Spider a taky mi podal ruku. Tentokrát jsem si dala dobrý pozor na to, jak dlouho mu ji tisknu. Ne moc krátce, aby si nepřipadal ukřivděně, ale ne tak dlouho, jako Nickovu.
Svým způsobem se mi ti dva líbili. Dokázala jsem si představit rande (dobře, nejen rande) jak se Spiderem, tak s Nickem. Jeden zářivý jako slunce, jeden temný jako noc. I když to bylo přirovnání pouze na základě jejich zjevu. 0 nich jsem ještě nic nevěděla, ale byla jsem rozhodnutá to zjistit. Že by policejní geny? Možná...
"A kromě toho děláte co? Barman a dohazovač?"
Snažila jsem se je oba zapojit. Slunce už skoro zapadalo a já jsem byla jediný host na baru. Ostatní byli u stolků roztrošených skoro až k moři a o ty se staraly dvě pěkné servírky.
"Ale pozor pozor zlato, já nejsem jen barman, já jsem i kuchař a to dost dobrej! Stav se zítra na snídani, na oběd, na večeři a už nikdy nebudeš chtít jíst nic jiného."
Spiderova samolibost byla roztomilá. Samozřejmě že půjdu jíst sem, nechce se mi nic jiného hledat. Navíc do zítřejší snídaně bych těžko něco našla.
"Určitě se stavím na snídani, ale jestli není moc pozdě, dala bych si něco menšího rovnou."
Usmála jsem se a zadoufala, že opravdu dostanu nějakou, aspoň menší baštu, protože jsem od rána nic pořádnýho nejedla. Samozřejmě to bylo opatření proti cestovní nevolnosti. Spider zasalutoval, otočil se na podpatku a odešel někam dozadu. Jakmile byl z dohledu, zavolal na mě.
"Doufám zlato, že nejsi vegetariánka!"
"Nejsem!" Zavolala jsem odpověď a byla jsem vděčná, že to je pravda, co mi asi může chystat jiného, než mořské obludy?
A pročpak mi Nick neodpověděl? Podívala jsem se na něj a byla trochu zklamaná, že místo na mě, kouká do zapadajícího slunce. No co sem asi tak mohla čekat? Vždyť jsem na sobě měla skoro stokrát tolik, než všechny ostatní na plážy. Seděl na stoličce, nohy překřížené a natažené před sebe. Lokty a zády se opíral o barový pult. A zasněně se díval do dálky.
Napodobila jsem jeho posez, ale do rukou jsem si vzala svůj koktejl. Byl opravdu dobrý. Deštníček jsem vyndala, ocucala a odložila na bar. Teď jsem si vzala ananas a patrně ho okusovala.
"Já jsem soukromý detektiv. Poslední dobou ale nemám moc práce. Je tu nějak moc klidno."
Mluvil pomalu a stále se díval do zapadajícího slunce. Odložila jsem ananasovou slupku cedle deštníčku.
"I já jsem měla málo práce, tak jsem tady. Rekreuju se." Tak detektiv... Hm... Že bych zaměření změnila trochu víc?
"Pracuješ sám? Slyšela jsem, že detektivové jsou spíš samotáři." V koktejlu jsem se už blížila k tyrkysové části. Z kuchyně se ozývalo klepání a cvakání a smažení. Už jsem měla opravdu hlad.
"Primárně sám, ale spolupráci se nebráním."
Výborně, to mám jistou šanci. Bylo by ale moudré pracovat s někým, kdo mě přitahuje?
"A co že to vlastně děláte? Myslel jsem, že jenom lumpové si dávaj pohov."
"Jsem policistka, takže jejich pohov bohužel dolehl i na mě."
Koktejl položil svůj život. Otočila jsem se, abych se ujistila, že sklenici nepostavím do prázdna. Zrovna v tu chvíli se vrátil Spider. Nesl tác, ze kterého se uspokojivě kouřilo. Jeho velikost mě ale krapet děsila, snad není úplně plný.
"Večeře a´lá Spiderův polibek na uvítanou."
Položil tác, odklidil místo přede mnou a tác mi posunul pod nos. Otočila jsem se na židli a začuchala. Vonělo to úžasně.
"Zleva tu máme osmahnuté brambůrky, čersvé, na plátky nakrájené mango, sépiové kroužky v těstíčku, kukuřičný klas osolený omáslený a nakonec sklenici lahodné minerálky."
"Bože vypadá to nádherně!"
"Klidně mi můžeš říkat Spidere zlato."
Mrknul na mě a doslova odtančil vstříc slečně, která se blížila k baru.
"Spider je kulinářský génius."
Nick se taky otočil, aby zhodnotil mou večeři. Překvapilo mě, znovu, jak má krásné oči.
"Chceš ochutnat?"
"Díky," vzal si jeden plátek manga, "řikalas policajtka? To zní zajmavě, nevypadáš tak."
"Ne? A jak teda vypadám?" Skoro jsem se bála, co mi odpoví.
"Jako herečka." Mrknul na mě. Zaskočila mi sépie. Naštěstí to spravil jeden kuck. Zrudnutí jsem ale nezabránila. Nick se začal smát a omlouvat. Položil mi přitom ruku na rameno. Tak nenuceně!
Když jsem byla zase schopná promluvit, nevěděla jsem, co říct.
"Nechtěl jsem tě tak zaskočit, to jen že tvoje vlasy a oči..." Pokrčil rameny, jako by snad bylo jasné, že mám být herečka.
"Díky, to je ... milé..." Pokusila jsem se o úsměv.
"Bohužel tě musím zklamat, nikdy jsem ani nehrála školní divadlo. Jediné chvilky, kdy si na něco hraju, jsou při práci." A to nemusim předstírat, že jsem krásná princezna, ale třeba šlapka, dealerka, nájemná vražedkyně, nebo cokoliv podobného...
Raději jsem svou pozornost plně zaměřila na jídlo. Sice to nebylo poprvé, co mi nějaký muž lichotil, ale takhle ne. Vlastně velmi podstatný rozdíl byl v tom, že tohle bylo poprvé, co se mi dotyčný líbil.
"Nojo, je fakt, že v naší branži si člověk zahraje víc, než kdejakej herec."
Nick se usmál. Bylo to odzbrojující. Bohužel ale bylo jasné, že Nick je velmi žádané zboží. A já jsem až na konci seznamu.
Jídlo bylo výborné, tak není divu, že už mi z něj zbývala jen kukuřice. Koutkem oka jsem si všimla, že si mě prohíží. Předstírala jsem, že si toho nejsem vědoma, a dál ožďubávala kukuřici.
"Jste tu poprvé?"
"Ano, vlastně je to moje první dovolená za posledních několik let."
"A nepotřebujete průvodce?"
Mohlo by z toho něco být?
"Vlastně bych docela uvítala, kdyby mi někdo ukázal nějaká pěkná místa tady."
Odložila jsem okousaný klas a utřela si ruce a rty papírovým ubrouskem. Minerálka ve mě taky zmizela. Slunce bylo dávno pryč a už začínalo být chladněji. Ne úplná zima, to tady snad ani nejde. Jenom už nebylo cítit to sálavé teplo na kůži. A konečně přestalo hrozit nebezpečí úpalu, úžehu a spálené kůže.
"Rád tě doprovodím do hotelu. Jsi v hotelu, ne?"
"Jsem, ale nejdřív musím zaplatit večeři."
"Spidere, tohle jde na mě!"
Zavolal Nick, Spider se vědoucně zasmál a zamával nám. Když jsme odešli, poděkovala jsem mu za večeři a navrhla, že příště zvu já jeho. To ale gentlemansky odmítl. Dovolil mi ale vybrat podnik, jako by nevěděl, že znám jen Spiderův bar.
"Už jsme tady." Škoda, že byl hotel tak blízko. Ani jsem nestihla zakopnout a nechat se chytit.
"Tak tedy dobrou noc Silvie." Usmál se
"Dobrou noc Nicku."
Dej mi pusu! Dej mi pusu! Dej mi pusu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs Honey Mrs Honey | Web | 7. ledna 2010 v 16:32 | Reagovat

Wow  tez  je  to super..

2 Mrs Honey Affilates ktore  ťa moc ale  moc  lovuje  a posiela meeeega  KiSS Mrs Honey Affilates ktore ťa moc ale moc lovuje a posiela meeeega KiSS | Web | 7. ledna 2010 v 16:35 | Reagovat

jasne..xD  jalubim  take  poviedky..:) wem ake  je to tazke  vobec  daco vymysleiť...  A  rada  si  precitam dalsiu  casť.. :)

3 Mrs Honey Mrs Honey | Web | 7. ledna 2010 v 16:36 | Reagovat

juj sryy   ze  som napisala  aff nesom  zvyknuta to meniť..xD

4 Basee!!Kris(Sussanah) de Simon Basee!!Kris(Sussanah) de Simon | Web | 7. ledna 2010 v 18:39 | Reagovat

já mám iPhone a ted a neho pisu:-)..nu a ten má docela dost velkej displej;-)..a co máš ty za mobil?;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama