Soutěž New Weird je zařazena do žebříčku PAF!

Moje poprvé!

4. ledna 2010 v 23:00 | sussanah |  povídky
Kdysi, ještě ne gymplu, jsme měli jednoho neuvěřitelného profesora. Přednášel češtinu a kromě povinnýcho hodin jsem k němu chodila ještě na volitelnou literaturu a volitelné řečnictví. Nebo tak nějak se to jmenovalo =)

Byla jsem do něj zabouchnutá, teď už to klidně můžu říct, konec konců, je to už spousta let. Vždycky jsem se snažila být výborná alespoň ve slohu, protože literaturu jsem nikdy neovládla.
Jednou, z nějakého záchvatu inspirace, jsem napsala povídku "Moje poprvé" (rozsahem spíš povídečku) a protože jsem si byla docela jistá její kvalitou, rozhodla jsem se dát ji k posouzení právě jemu.
Klepalo to se mnou, když jsem mu ji předávala a vysvětlovala, co že mu to vlastně dávám. Pak jsem si v zájmu zachování duševního zdraví zablokovala myšlenku na to, co mi asi řekne, až si to přečte...

Moje poprvé
Úžasné!
Perfektní!
Nádherné!
Nejhezčí zážitek za posledních pár let!
Naprosto souhlasím s lidmi, kteří to podporují a hlavně provozují. Naopak nechápu lidi, kteří tuto činnost odsuzují. Je pravda, že některým, zvláště pak starším lidem, může tato aktivita působit problémy. Ale my mladší... Však víte, co tím chci říct.
Poprvé jsme to provozovali v létě na zahradě. Je nutno dodat, že zahrada těsně sousedí s chatou, která byla v tu dobu plná blízkých rodinných příslušníků. Na liduprázdném palouku v lese za svitu měsíce, to by byla ta správná dávka romantiky. Ale co se dá dělat. V mých představách to bylo vždycky dobrodružné. Realita se od mých snů sice trochu lišila, ale stejně jsem si to pořádně vychutnala. Po absolvování romantického víkendu jsem všechno barvitě vylíčila kamarádce. Zchladila mé nadšení suchou větou: "Až to budeš dělat po stý, už to nebude tak vzrušující..."
Možná měla pravdu, ale můj zájem o stanování se tím vůbec nezmenšil.


A pak to přišlo. Jednou po hodině se na mě významně zahleděl a výtáhnul čtverečkovanou A4. Mou A4... Zalilo mě horko a s předstíraným klidem jsem k němu doklopítala. Předal mi můj výtvor a tajuplně se usmál. Koutkem oka jsem zahlédla zelenou, opravdu velkou jedničku a trochu jsem se uklidnila. A cože mi to řekl?
"Chvilku jsem se opravdu bál, jak to skončí...!"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Abyss Abyss | Web | 5. ledna 2010 v 8:13 | Reagovat

Tak to je hustý xD já bych se teda asi neodvážila mu to dát, kdyby to nebylo jako přímo téma slohu :D

2 Ewush Ewush | Web | 25. března 2010 v 22:52 | Reagovat

hehe xD bolo by super keby že to musíš čítať pred všetkými :-P

3 Nel-ly Nel-ly | Web | 12. dubna 2010 v 18:34 | Reagovat

:D podařený, po tom průvodnim hornim odstavci mě napadlo, že to nebude to, na co to vypadá, ale i tak to napjetí nepřešlo ani ke konci, moc hezké

4 Alice Alice | Web | 9. května 2010 v 17:37 | Reagovat

Dobrý:-)

5 Ajka SB Ajka SB | Web | 6. června 2010 v 21:54 | Reagovat

Jsem zpátky!A tahle povídka mě dostala:D

6 Nine (DH) Nine (DH) | Web | 11. prosince 2010 v 9:53 | Reagovat

Tak napadne to asi hodně lidí, jak by to mohlo skončil, ale u tebe se dalo tušit, že tomu tak fakt nebude :-) Dobrá pointa, vtipná... :-) Hezké :-)

7 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 11. prosince 2010 v 9:54 | Reagovat

[6]: děkuju =)

8 Cacorka Cacorka | Web | 9. listopadu 2011 v 2:54 | Reagovat

Tak premyslim a mam takovy pocit, ze si to pamatuju.

9 Sussanah de Silva Sussanah de Silva | Web | 9. listopadu 2011 v 10:04 | Reagovat

[8]: jak to myslíš, že si to pamatuješ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama